Přidat komentář

Reagujete na příspěvek

In reply to by Anonym (neověřeno)

Jana
  (kontaktovat autora příběhu)
23. září 2018
Ahoj Moni, ano snažím se žít dál kvůli dětem, jsou pro mě ta nejsilnější motivace a důvodem proč ráno vstanu z postele. Na druhou stranu, když se na ně podívám, vidím jak i jim bude Petr chybět, že už je nestihne naučit jezdit na kole, lyžovat, řídit auto... nebude se s nimi smát, nevezme je na výlet... Dneska mi dcerka řekla, že až bude Lukášek větší, naučí ho říkat slova "Máma" a.... pak se chytla za pusu, aby neřekla slovo "Táta"... protože (jak mi později řekla) maminka by zase plakala a tatínka už nemáme... Tohle prostě nedávám...

Napište svoji reakci

Zadejte jméno nebo přezdívku.
Mohou vás čtenáři příběhu kontaktovat?