Jani, nikdo jiný kromě Vás si nedokáže nyní představit, jak strašnou bolest prožíváte a prožívat ještě budete. Nejkrutější pravda je ta, že to skutečně bude jen Vaše bolest a budete si tím muset sama projít a protrpět každou vteřinu života, který teď nastane. Bude to velice bolestivé a kruté, ale musíte neustále věřit a vidět alespoň trošku světla na konci tunelu! Nikdy to nevzdávejte, i když Vás bude bolest požírat zaživa. Zvládnete to! Je moc dobře, že jste napsala na tuto stránku, protože zde spoustu lidí prožilo totéž=nesnesitelnou bolest ze ztráty nejbližšího, nejmilovanějšího a nejlepšího člověka, jakého znali. Alespoň tímto způsobem se Vám může malinko ulevit. Nejste jediná, kdo trpí, ačkoliv Vás teď nikdo jiný nezajímá. Někdy je život opravdu náročný, chová se k nám jako ke kusu bez citu. Dělá, jakoby o nic nešlo ... kus sem ... kus tam. A je na nás, abychom to nějak strávili. Ale věřte a nikdy na to nezapomínejte, že zase bude alespoň trošku lépe. Jednou se zase usmějete a naučíte se žít i s tou zátěží, kterou Vám život naložil. Mě zemřel partner pár týdnů před svatbou ... sama jsem pak šla zrušit konání obřadu, přerušit tisk svatebního oznámení, stornovat hostinu i ostatní náležitosti. Měla jsem tehdy pocit, že pod tíhou bolesti se budu jen plazit po zemi (ani na lození po čtyřech jsem neměla sílu) a tímto způsobem vše "oběhám" a vyřídím ... Chtěla jsem umřít! Ale dnes je to více než dva roky a pomalu zase začínám dýchat, pomalu se zase zvedám ze země a věřím, že to půjde. Prosím, věřte také. Máte obrovské štěstí, že ve Vašich dětech budete mít manžela stále u Vás.
