Dana
  (kontaktovat autora příběhu) •
28. ledna 2017
•
Truchlení

Manzel

Dobry den,je to 3dny co mi zemrel manzel,bylo mu 43 let....2roky bojoval statečně s rakovinou,oprerace, chemoterapie,nalez metastaz,jina chemoterapie,dalsi chemoterapie,no a pak uz jen symptomaticka lecba ,tlumeni bolesti....zvladli jsme to na nejslabsich naplastech,s mirnymi analgetiky...byl tolik statecny.zemrel doma,vzala jsem.si ho z nemocnice domu a starala se o nej do posledni chvile.drzela ho za ruku,odpustila,prosila o odpusteni,slibila,ze vse zvladnu ,ze muze odejit,jiz trpel jaterni encefalopatii,pak odesel vydechl naposled....od te doby ziju jak ve snu.resim veci kolem,musim mame dve deti velke,ale i tak .staraji se o me.ja o ne,ale i presto mi moc moc chybi...stale cekam ze prijde vrati se nebo ze zavola.mam starch co bude dal.nekdy placu,nejdy nemohu ani plakat,nejhorsi jsou noci,spanek neprichazi a kdyz usnu je probuzeni strasne....vse mi opet dochazi a je to jak zive....tolik jsem ho milovala.mam doma jeho fotku,se svickou a kvetinou....ja nevim jak zit dal.byl tolik prakticky a ja neumim nic......nikdy to nepreboli.
293 lidé vyjádřili účast.
7 reakcí Vložit vlastní příběh
Míša
  (kontaktovat autora příběhu) •
30. ledna 2017
dobrý den Dani, je dobře že píšete mne umřel manžel dnes je to přesně dva měsíce. 4 roky bojoval s rakovinou mozku..měla jsem ho také doma, ale né do konce musel být v hospicu kvůli upadání do komatu..máme dvě malé děti....jste velmi statečná žena a já se před vámi skláním..to co jste pro něho udělala bylo víc, než by jiný člověk zvládnul věřte mi...mohl odejít plný lásky a klidu...ostatní lidé jsou sami a upoutáni na lůžko...on nebyl sám...a to je to nejlepší ...a neopustil vás, jenom umřel, protože tělíčko bylo nemocné....ale neopustil...tak to cítím já...a co dál, lidé mi říkají..jizva se v srdci nezahojí ale mozek snad časem otupí a zvykne si....posílám vám hodně síly a pokud vám nebude dobře zase napište...Míša
293 lidé vyjádřili účast.
Dana
  (kontaktovat autora příběhu) •
31. ledna 2017
Mila Miso,kdyz ctu vase radky mam v ocich slzy..jak mi rozumite.vsichni kolem rikaji jak musim byt statecna,ale ja nemuzu.myslela jsem,ze jsem vyrovnana a silna,ale az ted mi dochazi ,jak moc mi chybi..bojim se noci,ale zaroven chci spat,abych ho mohla ve snu obejmout a pohladit.on mi vzdy dodal silu a pohladil mne,rekl neboj zvladnem to a ja mu vzdy verila.byly jsme jak jedno telo jedna duse...ted mam prazdno a kolem nic.prezivam ze dne na den a mam pocit,ze se utrapim. Chodím ven na dlouhe prochazky se psem snazim se ze sebe vydat maximum a nic,prijde vecer nebi chvile bez prace a je to tam znovu.dnes napadl snih a ja brecela,vzdy jsme staveli snehulaka a odhrabali sníh spolu,pak si daly caj a koukali na tv.....vim,ze je mu ted lip,netrpi a miluje nas dal,nekdy mam pocit,ze ho citim,citim zvlastni teplo kolem...jsem blázen ze?tolik moc mi chybi....
Marta
  (kontaktovat autora příběhu) •
31. ledna 2017
Dani je mi to moc lito. Vím jaká to je bolest taky to prožívám. Čas to jistě otupi ale je to běh na dlouhou trať . Kdyby jste si chtěla popovídat napište . Nikdo kdo to nezažil to nezažil nemůže pochopit okolí to mysli dobře. - ale nevědí co prozivate . Hodně sil
Karel
•
31. ledna 2017
Milá Dano,
přijměte upřímnou soustrast. Toho tepla kolem, o kterém píšete, si važte. Vůbec nejste blázen a neřešte racionálně svoje pocity, nechte je procházet tak, jak přicházejí. Emoční nápor v takové situaci je tak obrovský, že se mu nelze ubránit a vlastně to ani není třeba. Mimo to, já opravdu věřím, že s Vámi manžel stále je. Taky si nevšímejte okolí, opravdu Vám chtějí pomoci, jen vždy nevolí vhodná slova. Přeji hodně sil, kdybyste potřebovala, ozvěte se. Bohužel vím, co prožíváte.
354 lidé vyjádřili účast.
Míša
  (kontaktovat autora příběhu) •
31. ledna 2017
Dani, to je v pořádku někdy teplo a večer než usnu mě ovane vánek přes ruce, ústa jako by mne chtěl políbit a chci, aby to bylo pořád. Lidé kolem se zaběhnou do běžného režimu....ano vzpomenou si, ale ta tíha je stejně na nás...můj 7letý syn si sám hraje šachy a já mu říkám, s kým hraješ a on no přeci s tátou...každý z nás ho má uchovaného v sobě, tak jako vy a to je navždy..pro mé děti je legenda, velký hrdina, ke kterému shlíží s úctou. Nic jiného dělat nejde, a nevím jak dlouho to potrvá, člověk si zvyká...ten váš příběh mě teď taky rozbrečel.....přesně, jak píšete, my jsme se na sněhu potkali a teď ten sníh nenávidím, nebo nemůžu jít ani kolem sedačky ne kterou i když byl nemocný jsme si vlezli pod deku a jen tak byli spolu................Míša
301 člověk vyjádřil účast.
Jana
  (kontaktovat autora příběhu) •
24. února 2017
Hodně s Vámi cítím, manžel zemřel před několika lety, ale dobře si pamatuji lehké záchvěvy vzduchu, kterými jakoby se mě dotýkal. A také jedno probuzení, kdy mě vzbudila jemná vůně květin, ačkoliv jsem neměla v bytě žádné květy a venku za zavřeným oknem byl listopad ..... A ještě něco, vám všem - i když se to dnes zdá nemyslitelné a k nepřežití, časem se vám uleví, bolest a často hrozné prožitky odplynou. Zůstanou hezké vzpomínky a postesknutí. Věřte mi. Hodně sil.
261 člověk vyjádřil účast.
Henka
•
29. ledna 2017
Danka prajem úprimnú sústrasť. Viem, že prežívate veľkú bolesť. Ja som prišla o mamu pred 3 rokmi a cítila som to isté čo vy. Nemohla som v noci zaspávať, jej smrť ma strašne trápila, musela som užívať lieky na spanie. Ešte aj teraz po 3 rokoch je mi smutno za ňou. Nemôžem jej už nič povedať. Tiež som fungovala ako robot. Keď si predstavím, že ešte budem musieť raz pochovávať aj otca tak ma mrazí v tele. Najhoršie je, keď musíme žiť ďalej bez blízkych, ktorých sme mali radi. Vždy nám budú chýbať. Držte sa aj keď je to ťažké. Prajem vám veľa síl a žite pre vaše deti. Henka