Světlana
  (kontaktovat autora příběhu) •
30. května 2021
•
Truchlení

Dlouhých smutných 7 týdnů

Dnes ve 14:00 hod to bude dlouhých 7 týdnů, co mi odešel manžel. Je mi pořád tak strašně smutno, tak zoufale smutno. Nic najednou nedává smysl, čas se neskutečně vleče a to trápení nemá konce.
Měli jsme se čas rozloučit, byla jsem u něj a držela ho za ruku, byl doma a bez bolesti tak, jak si to přál. Ani v tom není útěcha.
Nevím kde najít sílu. Nejsem schopná cokoliv doma dělat, když už něco sním je to salám z papíru, sedím a koukám na urnu. Zapaluju jednu svíčku za druhou, mluvím k němu, brečím a píšu. Mám pocit, že jsem se už úplně zbláznila. Zvládám jen jít do práce a z práce. Mám kolem sebe lidi, kteří se mě snaží zachraňovat, ale moc to nepomáhá. S nimi se snažím, ale pak zas přijdu domů a chci nebýt. A to mě čeká balení a stěhování, nevím, co s jeho věcmi, vlastně nic nevím, jen se snažím nějak přežívat.
Čtu tady všechny ty příběhy a cítím z nich tolik bolesti. Vím že nejsem první ani poslední, kdo tohle nějak zvládnout musí; polovinu lidí na celém světě to potká, že jim zemře někdo blízký, ale já už vážně nevím jak dál. Těch 7 týdnů je věčnost, já nevím, kolik jich ještě dokážu vydržet.
8 reakcí Vložit vlastní příběh
Petra
  (kontaktovat autora příběhu) •
31. května 2021
Dobrý den,upřímnou soustrast,vim jak vám je, mě zemřel manzel před 2 měsíci a je to jako včera,takese snažím nějak fungovat,už kvůli dětem a vnučku, mám uz jen je .Každý říká chce to cas,ano ale kolik ,kdy to přestane tak moc bolet......nikdo neví,nechtěla sem prášky na nervy musím to zvládnout bez nich.Drzte se a budeme doufat, že to časem nebude tolik bolet.Myslim na vás.Petra
41 člověk vyjádřil účast.
Světlana
  (kontaktovat autora příběhu) •
1. června 2021
Dobrý večer Petruško, je mi moc líto toho co vás potkalo. My si nemusíme nic říkat, prostě vime, že nás potkal ten největší životní průšvih. Jak z toho ven nevím. Zatím mám dojem, že cesta není Mě můj muž neuvěřitelně chybí bez ohledu na rady typu Bude líp, chve to čas, chtěl by abys žila dál a byla šťastná to všechno je absolutní blbost.
Pavla
  (kontaktovat autora příběhu) •
30. května 2021
Světlanko, Hanny...v duchu bych vás obě nejraději objala a řekla že bude lépe. Nevím, co je ztratit partnera. Je to něco jiného než ztratit rodiče. Ale soucítím s vámi. Musí to být hodně těžké. Vidím to na tatínkovi. Někdo tu psal, že člověk vydrží víc, než si myslí. Je to sice pravda, ale útěcha to není. Tatínek i po třech letech má někdy zarudlé oči a to je chlap. Ale vím jedno: nestyďte se za emoce, nevyčítejte si ani emoce ani nic jiného ve smyslu coby kdyby. Ubírá to sílu a tu potřebujete. Držte se!
Hanny
  (kontaktovat autora příběhu) •
30. května 2021
Dobry den pani Pavlo,dekujeme za vasi prizen, smrt parnera je neskutecne zranitelna a zoufala, je to bolest k nevydrzeni, a verte mi k zesileni.Je to nevratne a navzdycky.Je to strasne let spolecneho zivota strasne let lasky a odanosti, partner je to druhe intimni ja, vase druhe ja,ochranitel, posluchac, kamarad clovek do nepohody radce pri problemech, clovek kteremu rikate uplne vse, tohle vsechno ztratite behem par minut v den ktery se jevi jako nadherny,ztratite cloveka ktery zivot miloval, mel plany a touhu prozit s vami krasne nastavajici stari....je to nefer...
42 lidé vyjádřili účast.
Pavla
  (kontaktovat autora příběhu) •
30. května 2021
Hanny, na druhou stranu...měla jste velký dar a štěstí, že jste takového partnera měla. Já to štěstí neměla. Takže Vám i tak "závidím". Ale opravdu cítím s vámi.
Světlana
  (kontaktovat autora příběhu) •
30. května 2021
Pavlínko, máte pravdu, že je to veliký dar, najít člověka, se kterým prožíváte štěstí. Máte pravdu i v tom, že ta bolest je jiná, mohu srovnávat. Z mého pohledu je ztráta partnera daleko, daleko horší, protože u rodičů se to tak nějak s ohledem na věk předpokládá. Ale ztráta a smutek se nedá zvážit, takže je to asi jen úhel pohledu. A to, že jste doposud neměla to štěstí ještě neznamená, že někoho takového ještě potkáte. Ta bolest ze ztráty je veliká, ale ty roky rozhodně stály za to. Děkujeme za podporu a je mi lito, že se už tak dlouho vyrovnáváte se ztrátou maminky.
Hanny
  (kontaktovat autora příběhu) •
31. května 2021
Dobry den pani Pavlo byl to druhy manzel vsichni mi ho zavideli, byl laskyplny byl velmi citlivy....umel lasku projevovat kdekoliv, objimal ,pohladil, vodili jsme se vsude za ruce...byl oblibeny, zil pro me a nase pejsky, snazil se mi zivot ulehcit, chranil me pred vsim a utesoval....bal se o me, byl vedle me dcery moje vsechno...
41 člověk vyjádřil účast.
Hanny
•
30. května 2021
Dobry,den domnivam se pani Svetlano ze prave od vas je toto velmi bolestne vyznani myslim na vas pamatuji si o ktere hodine a dni jste zminila, je to strasne u me je to dvacaty den a jak jsem psala je to horsi a horsi, nezvladam nic a odmitam vse, porad ho prosim aby,se mi vratil, vim ze pro vas jsou nejbolestivejsi ze vsech bolavych dnu soboty u me pondeli vecer.Ale vsechny dny vecery noci jsou beznadejne prazdne a zoufale smutne.Mezi bezstarostnymi lidmi venku je mi jeste hur oni za to nemuzou,ale me se zmocnuje nekonecny plac....myslim na vas na vasi bolest a zarmutek...