Hanny
  (kontaktovat autora příběhu) •
16. května 2022
•
Truchlení

Nahla smrt manzela

12 mesicu 7 dni,to jsou dny kdy me necekane bez varovani behem par minut opustil muj manzel,12 mesicu 7 dni nekoncici bolesti a smutku,je to cas prezivani a cekani na neco co vubec neprichazi,cas slovo cas je fraze ktera v jistych sotuacich miji ucinkem,mam pocit ze 12 mesicu 7 dni moji bolest ze ztraty znadobilo,mel chyby jsko kazdy z nas ale byl zo nejlepsi s nrjdulezitejsi clovek meho zivota ,byl moje vsechno byl pro me vsim,byl plny planu a zivota,shoda nekolika osudovych momentu rozhodla ze uz tu se mnou neni i kdyz by tolik chtel,kveten je pro me tolik narocny mesic 10. ,18., 21.,23., to jsou osudove kvetnove datumy meho manzela,vsechny dny jsou velmi tezke a bolestne,ctyri cislice v kalendari znaci osud cloveka,tolik mi chybi....
12 reakcí Vložit vlastní příběh
Petra
  (kontaktovat autora příběhu) •
17. května 2022
Dobrý den
je mi 44 let a před dvěma měsíci mi tragicky zemřel manžel, vím jak si cítíte, ten den jsem se ještě spolu smáli a plánovali co budeme dělat o víkendu a za hodinu už bylo všechno jinak. Nedokážu popsat to prázdno, které po něm zůstalo ani nedokážu popsat tu samotu, kterou cítím, když vím že už mě nikdy neobejme, nedá mi pusu, neřekne že to bude dobrý. Já vím, že to je moc krátká doba, ale věty typu, že všechno zahojí čas a nebo máš tu děti ze srdce nenávidím. Ale bohužel osud nezměníme ani já a ani vy, už se nám to stalo a já vím, že můj manžel by nechtěl abych se takhle trápila, ale já se trápím, ale vím že to tu všechno musím zvládnou bez něj, každý den ho prosím aby mi dal sílu to nějak zvládnou, a já věřím, že to zvládnu a jednou budu vnoučatům vyprávět jak úžasný to byl člověk. Máte pravdu, že všechny dny jsou těžké a hlavně prázdné, ale určitě to taky zvládnete, jednou se s nimi setkáme ale teď nad námi drží ochranou ruku. Osud nám klade do života hodně těžké zkoušky a my je musíme nějak zvládnou a věřím, že i vy to vzládnete. Opatrujte se
Hanny
  (kontaktovat autora příběhu) •
21. května 2022
Pani Petro moc dekuji za,vasi podporu dnes je prave den kdy by mel manzel narozeniny,pisete ze se nam to stalo,ja vim ale smirit se s tim neumim,uz jsem se naucila prijmout to jako fakt ze to tak skutecne je a ze uz to nezmenim a ano mate pravdu nase lasky by nechteli aby jsme se takhle trapili ale oni nevedi jak strasna je to ztrata a bolest,dny plynou jeden za druhym a smutek je stale stejny a verte ze kazdy rika ze vi a ze to chce cas,nevi kdo neprozije nevi, moc poprat se toho na techto strankach neda,hlavne drzte se a verte ze vim jak strasne je to co vas potkalo,je mi to uprimne lito,osud si nevybira a nebo vybira z tech nejhodnejsich,ani vlastne nevim....
74 lidé vyjádřili účast.
Majka
  (kontaktovat autora příběhu) •
16. května 2022
Milá Hanny.Jak já Vám rozumím.Prožívám to samé sice kratší dobu,skoro půl roku. A bolest smutek a beznaděj mě všude provázejí.Nevidím vůbec smysl života.nevím,neumím si vůbec
s tím vším co to obnáší poradit.Cítím jen smutek ,bolest samotu.Snažila jsem se,ale poslední dobou je to stále horší.Je mi to vse hrozně líto ,ze musel odejít a zároveň je mi líto všech
lidiček ,které takový osud potkal.Život není fér. Majka
Hanny
  (kontaktovat autora příběhu) •
21. května 2022
Pani Majko dekuju,ja si s tin co.me potkalo neumim poradit po roce,tapu a placam se odnikud k nicemu,ve snaze zastat vsechno na co jsme byli dva,nemam silu ani,vlastne chut ,prezivam ve fazi ze musim chodit do prace,postarat se o psiky ktere manzel tak miloval,udelat nezbytne nutne kolem bydleni a uradu,stoji me to strasne sil vycerpava me naprosto vsechno,proste neumim bez manzela zit,daval mi hodne energie a sily,byla moje opora moje vsechno,myslim ze to mame vsechny stejne,v jeden okamzik jsme prisly o vse podstatne a pro nas zivot tolik dulezite,dnes by slavil narozeniny pozitri svatek,kveten jeho osudovy mesic,pro me devastujici realita....drzte se prosim i.kdyz vim ze ne vzdycky je to realne....
dominik
•
17. června 2022
Jak se vam dari Hanny,me je porad tak jak na zacatku. Porad si rikam,ze jeho odchod mohl jeste pockat.Proc zrovna on.Pro me je silene,ze ho uz nevidim.Maximalne si ho predstavuju,co by na urcitou vec rekl atd.Chybi mi jeho tvar,hlas.
Hanny
  (kontaktovat autora příběhu) •
18. června 2022
Zdravim vas Dominiku a dekuju za dotaz,kdybych napsala stejne jako na zacatku lhala bych je to horsi mnohem horsi,vsechny vzpominky tolik boli a manzel mi chybi strasne moc,byl moje vsechno,byl nejdulezitejsi clovek meho zivota,moje opora,moje energie,moje sila,stale plati ze neni jediny den kdy bych neplakala,myslim na nej stale a porad,prosim ho at mi da silu postarat se o nase dva pejsky kteri mi tu zbyli,on je miloval a oni jeho,tohle vsechno prinasi bolestne a strasne smutne vzpominky ale to Vy Dominiku urcite vite,tak rada bych Vam napsala neco co by Vas motivovalo k prekonani te bolesti ale ja bohuzel radu nemam,cas nepomaha naopak ublizuje,temer denne si kladu otazku proc ti hodni musi odejit tak brzo a mladi,proc ostatni dostavaji sanci ns dlouhovekost.Moc dekuju ze jste se mi ozval, v ramci moznosti se drzte i kdyz vim jak moc tezke to je....
dominik
•
18. června 2022
Proc ti hodni a dobri musi odejit.A ti spatni jsou tady stale si rikam taky. Dozvedel jsem se,ze u nas ve meste ted odesla holka,ktera byla moc hodna,nikomu by neublizila.Pouze ve 49 letech na rakovinu. Moje teta ma pres 90 let a je stale tady.Tak 49 lety je pryc,90 lety zije.Co to je za spravedlnost.
61 člověk vyjádřil účast.
Hanny
  (kontaktovat autora příběhu) •
1. července 2022
Dominiku bohuzel svet neni o spravedlnosti,svet je o nahode a stesti,bohuzel pro nas dva ale i pro ostatnich z techto stranek kteri oplakavaji ty milovane,svet ani zivot neni fer,nevim kolik vam ale ja uz ve svych letech vim,ze stesti se drzi pouze tech vyvolenych kteri si to nejmin zaslouzi a nejmin si toho vazi,prozila jsem dost tezky zivot ruku v ruce se svym muzem ktery pri me stal a tolik mi.pomahal,byl muj motor moje energie,byl moje vsechno,v case kdy uz jsme byli bez okolnich problemu,starosti,tezkosti ktere nam dlouhe roky ztezovali nas zivot,ve chvili kdy jsme se oba tesili na to lepsi bezstarostne byl konec,kruty nemenny,nikdy jsem si neumela predstavit zit bez neho, byt bez vic jak den,jeho nahly odchod me zlomil,zestarla jsem snad o deset let a psychicky jsem na dne....verte nejste v tom sam i kdyz vim ze to neni utecha....
dominik
•
2. července 2022
Kolem me jsou rodiny,kde jsou lide v mem veku.Stale maji oba rodice.Cely zivot jsem se snazil byt fer,poctivy.Nyni trpim.Meli jsme s tatkou jeste plno planu.Nyni pravdepodobne z nej nic nezbylo.Vim, ze v tom nejsem sam.Ale je pro me znicujici,ze se to ted stalo me.U sousedu jsou stale vsichni a jsou spokojeni.Napr. vedle nas je kluk,ktery ma 17 let a ma stale dedu i tatku.Muj synovec nema ani jednoho z nich.Nikoho to tady nezajima,hlavne ze se to nestalo jim.Z druhe strany sousedka pres 90 let,stale zije.Jeste se tvari,ze muj tatka mel krasny vek,at to neresim.Muj bratranec si s tatkou uzival nyni na dovolene.Ja uz nemam s kym.Bratrancovi je uplne jedno,ze muj tatka tady neni Hlavne,ze se to nestalo jemu.Ani se neprijde zeptat jak na tom jsme.Vypada to,ze si stezuju,tak at.Proc je zivot k nekterym tak kruty Hajzlikum se nedeje nic spatneho.
Hanny
  (kontaktovat autora příběhu) •
6. července 2022
Dominiku ja vim a rozumim tomu co pisete,jak uz jsem napsala,muj manzel udelal vec,praci za jine,nemusel a nemel bohuzel si pri te praci poskodil aortu aniz by to tusil myslel ze ma nastiple zebro,stalo ho to zivot,byl plny zivota,meli jsme tolik planu,byl.moje opora byl moje vsechno,ja ho zoufale oplakavam kazdy den a ti za ktere tu praci udelal se tvari jako kdyby snad ani nikdy nebyl a nezil,je to tak nefer a tak kruty,je ze me jiny clovek,s.manzelem odesla pulka me a celkem nic okolo nedava smysl,nejhorsi jsou navraty domu z prace,odpoledne,vecery noci navic denne potkavam ty ,ktere kdyby udelali svou praci mohl tady manzel byt,boli to tak ze se mi chce nekdy nahlas rvat proc se to tak muselo stat,nervu nikdo by me neposlouchal....jen si tise placu s vzpominam....tolik mi chybi....
dominik
•
7. července 2022
Tolik let jsme spolu neco resili.Ze dne na den clovek zmizi.Mam delat,ze se nic nedeje.Chtel bych aby se vratil muj tatka i vas manzel.Meli bychom zase radost ze zivota.Nejde delat vubec nic.To me kazdy den nici.Nemam z niceho radost,kdyz neco delam.Snad nekde ted jsou a zase je uvidime.Ikdyz o tom pochybuju.
44 lidé vyjádřili účast.
Petra
  (kontaktovat autora příběhu) •
24. května 2022
Máte pravdu, taky se s tím nedokáží smířit, nevím co bude s mým životem dál, pořad si kladu otázku proč zrovna on, ten který toho měl ještě tolik před sebou, byl to úžasný manžel, táta, ale i kamarád. Proč se to muselo stát zrovna jemu. Synovi teď bude 18 let, začal dělat řidičák a on u toho není, není u spousty věcí u kterých by měl být. Nejhorší jsou pro mě rána, kdy si říkám, proč mám vstávat z postele, vždyť to bude další zbytečný a prázdný den. Jsou dny kdy je to lepší, ale jsou dny, které jsou k nesnesení. Mám před sebou ještě několik let prázdnoty a samoty. Co to je za život. Asi vám to připadá strašně chaotické, ale takhle to prostě cítím. Petra