Dobrý den
je mi 44 let a před dvěma měsíci mi tragicky zemřel manžel, vím jak si cítíte, ten den jsem se ještě spolu smáli a plánovali co budeme dělat o víkendu a za hodinu už bylo všechno jinak. Nedokážu popsat to prázdno, které po něm zůstalo ani nedokážu popsat tu samotu, kterou cítím, když vím že už mě nikdy neobejme, nedá mi pusu, neřekne že to bude dobrý. Já vím, že to je moc krátká doba, ale věty typu, že všechno zahojí čas a nebo máš tu děti ze srdce nenávidím. Ale bohužel osud nezměníme ani já a ani vy, už se nám to stalo a já vím, že můj manžel by nechtěl abych se takhle trápila, ale já se trápím, ale vím že to tu všechno musím zvládnou bez něj, každý den ho prosím aby mi dal sílu to nějak zvládnou, a já věřím, že to zvládnu a jednou budu vnoučatům vyprávět jak úžasný to byl člověk. Máte pravdu, že všechny dny jsou těžké a hlavně prázdné, ale určitě to taky zvládnete, jednou se s nimi setkáme ale teď nad námi drží ochranou ruku. Osud nám klade do života hodně těžké zkoušky a my je musíme nějak zvládnou a věřím, že i vy to vzládnete. Opatrujte se
