Sabina
•
22. června 2021
•
Truchlení

Maminka

Dobrý den, chodím na tyto stránky od března, kdy mi umřela moje milovaná maminka po dlouhém boji s rakovinou, měla 64 let. Žili jsme jedna pro druhou, byla moje nejlepší kamarádka. Nevím jak dál žít, nic mě nebaví a rady typu to chce čas nefungují, takže jen tak přežívám, ale je to čím dál tím horší. V práci se snažím být veselá, abych nekazily ostatním náladu, ale stojí mě to hodně sil. Všichni teď mluví o dovolené úplně mě to ničí. Taky jsme plánovali dovolenou ještě minulý rok na podzim to jí bylo tak skvěle, výsledky v pořádku, nález žádný, pořád nemůžu pochopit proč se to během tak krátké doby tak pokazilo. Starala jsem se o ní do poslední chvíle, ale to mě taky nepomáhá. Jediné co mě drží je pejsek, kterého jsme pořídili, aby měla společnost, když jsem v práci. Doma to na mě všechno padá, mám tady všechny její věci tak jak zůstaly, na zahradě rozkvétají její milované růže a ona už je neuvidí, každý den pláču, ale nedá se o tom mluvit, když začnu vidím jen, že každého otravuju. Tak aspoň, že jsem to mohla napsat sem. Děkuji za tyto stránky.
64 lidé vyjádřili účast.
7 reakcí Vložit vlastní příběh
Lenka
  (kontaktovat autora příběhu) •
28. července 2021
Dobrý den prosím nic takového nedělejte. Věřím bolest a ztrátu, mě teď v červnu také zemřela maminka na rakovinu a nemám také smysl ničeho a myšlenky takové mám také. Byla jsem s ní dokonce, bylo to hrozně smutné a vím o čem mluvíte. Zároveň vím že bych ublížila synovi sestře a tohle mě jakoby drží nic takového nedělat ale mívám též takové stavy. Prosím držte se snažím se také je to samozřejmě těžké ale určitě nějaký smysl života ještě je.
Klára
•
7. července 2021
Dobrý den,
moje maminka zemřela po dvouměsíčním boji s rakovinou v lednu 2019. Bylo jí 63 let. Myslím na ní každý den a pořád to bolí. Nejhorší byl první rok, teď už je to lepší. Myslím, že se smrtí takhle blízkého člověka se nikdy smířit úplně nejde, ale že tu bolest čas zmírní, pravda je.
Každý prožívá smrt blízkého jinak. Někdo potřebuje mluvit, jiný ne. Mně pomohlo a pomáhá o tom mluvit. Naštěstí jsou lidé, s kterými můžu a mohla jsem. Ačkoliv je tím samozřejmě nemůžu zatěžovat pořád. Mám dvě kamarádky, které už také nemají jednoho z rodičů a s těmi jsem o tom mohla mluvit otevřeně. Pomohla mi i psychologická pomoc.
Také jsem hned začala chodit do práce a snažila se vypadat normálně, ale ono to pak stejně později vybublalo na povrch. Člověk by měl projít truchlením, věnovat mu čas. Dát pryč věci po mamince, můžete i nemusíte. My jsme její oblečení přebírali až po více než roku od její smrti. Někdo to naopak musí udělat hned. V zahradě jsem ji ze začátku viděla pořád, vítr zahýbal stromy, něco vykvetlo atp.
Naučila jsem se čerpat sílu z lásky, kterou mi maminka dala. Třeba, když jsem měla tento rok covid a ležela jsem doma sama, myslela jsem na to, jak by se o mě bála a starala se o mě. Když se mi něco povede, vím, že by jí to udělalo radost atp. Maminka by určitě chtěla, aby jste nebyla smutná a žila dál. Teď to ještě nejde a je to zcela normální, ale věřím, že i vy se budete cítit časem lépe.
Klára
41 člověk vyjádřil účast.
katka
•
10. července 2021
pani Klarko, napsala jste to tak krasne, ze me to rozbrecelo. bude to pul roku, co me maminka s tatinkem umrelu. chybi mi. k
Jana
  (kontaktovat autora příběhu) •
22. června 2021
Pěkný večer paní Sabino,taky chodím na tento portál od března, kdy mi během 6 dnů umřela na covid moje milovaná maminka a zároveň nejlepší kamarádka. Pořád jsem z toho hodně špatná a snažím se třeba tady najít zpřízněnou dušičku, se kterou bych si mohla vyměnit pocity a navzájem se pochopit a třeba najít i něco hezkého v tom našem neštěstí, které nás bohužel potkalo. Pokud budete mít čas a chuť, pište . Těší se Jana
43 lidé vyjádřili účast.
Sabina
•
25. června 2021
Dobrý den paní Jano, je mi moc líto Vaší maminky, je to hrozné, já jsem přišla ještě o babičku kvůli Covidu a to hned 3 týdny po mamince. Čtu tady ty příběhy, kolik lidí přišlo o své milované, pořád jen slyším to chce čas, ale není to tak, čím dýl to je, tím víc mě chybí a vím, že už to nikdy nebude dobré. Nemám chuť nic dělat, nikam chodit, jsem ráda, že vůbec funguji v práci, ale je to náročné.
41 člověk vyjádřil účast.
Jana
  (kontaktovat autora příběhu) •
25. června 2021
Pěkný večer paní Sabino, no je mi všechno moc líto. Ani nevíte, jak s Vámi cítím. Včera to byly 3 měsíce, co mi umřela maminka a vůbec se to nelepší. Taky pořád jen poslouchám, chce to čas, bude to lepší. Houby, je to čím dál horší. Nejsem schopna vůbec nic, jsme ráda, když něco udělám. Psychická únava je horší, než ta fyzická. Musím s Vámi souhlasit, že mám pocit, že už to nikdy nebude jako dříve. Prostě když člověk příjde o maminku a ve Vašem případě i babičku, příjde o všechno. Ty ženy jsou pro nás hrozně důležité. Zatím mám pocit, že každý den "nějak" přežiju. Zatím jsem nenašla cestu, jak dál. Proto jsem ráda, že si můžu napsat s člověkem, který si tím taky prošel a pochopí to a neříká jen ty fráze - chce to čas. Zatím tomu nevěřím. Mějte pokud možno hezký večer a pokud budete mít čas a chuť pište, koukám na tyto stránky denně. Jana
Xxxxx
•
23. července 2021
Je mi smutno a líto nad ztrátou každého života před rokem mi zemřel taťka a v březnu maminka píšete že si máte o tom s kým promluvit buďte rádi aspoň za to mě nikdo blízký nezbyl s kým mluvit