Dobrý den,
moje maminka zemřela po dvouměsíčním boji s rakovinou v lednu 2019. Bylo jí 63 let. Myslím na ní každý den a pořád to bolí. Nejhorší byl první rok, teď už je to lepší. Myslím, že se smrtí takhle blízkého člověka se nikdy smířit úplně nejde, ale že tu bolest čas zmírní, pravda je.
Každý prožívá smrt blízkého jinak. Někdo potřebuje mluvit, jiný ne. Mně pomohlo a pomáhá o tom mluvit. Naštěstí jsou lidé, s kterými můžu a mohla jsem. Ačkoliv je tím samozřejmě nemůžu zatěžovat pořád. Mám dvě kamarádky, které už také nemají jednoho z rodičů a s těmi jsem o tom mohla mluvit otevřeně. Pomohla mi i psychologická pomoc.
Také jsem hned začala chodit do práce a snažila se vypadat normálně, ale ono to pak stejně později vybublalo na povrch. Člověk by měl projít truchlením, věnovat mu čas. Dát pryč věci po mamince, můžete i nemusíte. My jsme její oblečení přebírali až po více než roku od její smrti. Někdo to naopak musí udělat hned. V zahradě jsem ji ze začátku viděla pořád, vítr zahýbal stromy, něco vykvetlo atp.
Naučila jsem se čerpat sílu z lásky, kterou mi maminka dala. Třeba, když jsem měla tento rok covid a ležela jsem doma sama, myslela jsem na to, jak by se o mě bála a starala se o mě. Když se mi něco povede, vím, že by jí to udělalo radost atp. Maminka by určitě chtěla, aby jste nebyla smutná a žila dál. Teď to ještě nejde a je to zcela normální, ale věřím, že i vy se budete cítit časem lépe.
Klára
