Pavla
•
6. června 2021
•
Truchlení

Dnes je to rok

Dnes je to rok kdy můj přítel odešel dobrovolně z tohoto světa. Moje bolest je pořád hrozná celý rok nežiju jen tak nějak přežívám . Hodně lidi mi říkalo nejhorší je rok pak už bude líp ale není to pravda spíš naopak...V práci jsou všichni veselí , povídají si co podnikli o víkendu, plánují dovolené, výlety se svými manželi, příteli jen já nemám co říci pro mě život skončil!!O víkendech čtu tady všechny ty smutné příběhy, chodím po hřbitovech a uklidňuju se tím, že i ostatním se stává co se stalo mě. Úleva ale skoro žádná.... Bolest duše je nejhorší bolest na celém světě . Nevěřím, že někdy bude líp a tak už se jen těším až i ten můj život skončí a naleznu konečně úlevu!
52 lidé vyjádřili účast.
8 reakcí Vložit vlastní příběh
Zuzana
  (kontaktovat autora příběhu) •
18. září 2021
Mě odešel tatínek , a už se z toho nikdy nevzpamatuju. Ostatní členové rodiny cítí také velkou bolest,ale snaží se jít dál. Já už jen přežívám. A řeči typu :" čas vše spraví " na mě absolutně neplatí . Nic už není jako dříve , a čas nic nespraví. Naopak, při pocitu že bych měla žít ještě třeba 20 let bez tatínka, a víc se vzdalovat ode dne kdy tu ještě byl, to je o to horší pocit !!
Hanny
  (kontaktovat autora příběhu) •
19. června 2021
Dobry den pani Pavlo nevim zda se vracite na tyto stranky ja ano ve snaze najit alespon nejaky zachytny bod pro alespon malicky kousek smyslu dalsiho zivota,nenachazim....pokud by jste mela zajem zverejnila jsem zde svuj email ,verte ze jsem po nahlem odchodu meho manzela stejne nestastna a zoufala jako vy a stejne jako pani Svetlana z techto stranek...nenabizeme zadnou radu ani pomoc samy ji nezname ale nabizime alespon par radek podpory ve chvilich neprekonatelneho zoufalstvi,beznadeje a pocitu, ze bez svych zivotnich partneru nemame silu a chut dal zit,prezivat v samote a prazdnote zatimco ostatni kolem nas se raduji, je to proto ze oni nevedi a netusi nasi bolest z osameni....
Hanny
  (kontaktovat autora příběhu) •
7. června 2021
Dobry den Pavlo je strasne smutne co pisete me manzel odesel pred 4 tydny pripada mi to jako hrozna vecnost,nevim presne co napsat, jen vim ze je to pro me dozivotni rana se kterou se nikdy nevyrovnam a nesmirim, nikdy mi neprestane chybet a nebude uz jediny den ktery by mel pro me smysl, s nim odesla i polovina meho ja....pripadam si bezcenna a nepotrebna, a ano vsichni se v praci bavi, smejou, vypraveji zazitky z vikendu....tise trpim a dusim se bolesti ze ztraty milovaneho....
Pavla
  (kontaktovat autora příběhu) •
6. června 2021
Milá jmenovkyně (a Světlanko)
každý příběh mě tady zasahuje. Několikrát jsem to zde psala, nenuťte se do ničeho co nechcete a necítíte. Poslouchejte svoje emoce, tělo, srdce. Jakákoliv "maska" na veřejnosti je jen ubírání sil, které tolik potřebujeme. Ani si nenechte mluvit do toho jak se máte cítit. Ono nejde o to, se "plácat" stále ve smutku, ale je to ozdravný proces, co u každého trvá jinak dlouho a způsob léčby je taky individuelní. Neexistuje na to mustr. Jen zbožné teorie co doufáme že fungují. Drže se. Jizvy zůstávají, ale naučíme se s nimi žít a časem nám budou připomínat jen to hezké. Hodně sil!!
34 lidé vyjádřili účast.
Radka
•
6. června 2021
Moc hezky jste to napsala,mě manžel umřel před čtyřmi lety a cítím se úplně stejně.Děkuji
Světlana
  (kontaktovat autora příběhu) •
6. června 2021
4 roky? To je mi moc lito. Nechápu jak se to dá zvládnout Copak ta hrůza nikdy neskončí? Dnes ve 14 hodin to bude teprve 8 týdnů a mě už sily docházejí. Jste strašně statečná.
Radka
•
6. června 2021
Moc děkuji za podporu a přeji Vám hodně sil.
32 lidé vyjádřili účast.
Světlana
  (kontaktovat autora příběhu) •
6. června 2021
Pavlínko, je mi líto co vás potkalo. Rok je strašně dlouhá doba. Mě zemřel manžel před 8 týdny a mám přesně stejně pocity. Ale rok?! To se snad ani nedá vydržet. Pořád se snažím věřit, že člověk aspoň trochu časem otupí, alespoň to všichni říkají. A máte pravdu, ten čas plánování dovolených nám nepřidá, my ji měli zaplacenou od prosince a teď jí musím zrušit.
Snad jedině to, že se přítel rozhodl sám by vás třeba mohlo trochu posunout dál. Musíte na něj přece mit obrovský vztek, že vám tohle udělal. Myslím na vás s doufám že všichni tady najdeme nějaký způsob jak jít dál.