Milá jmenovkyně (a Světlanko)
každý příběh mě tady zasahuje. Několikrát jsem to zde psala, nenuťte se do ničeho co nechcete a necítíte. Poslouchejte svoje emoce, tělo, srdce. Jakákoliv "maska" na veřejnosti je jen ubírání sil, které tolik potřebujeme. Ani si nenechte mluvit do toho jak se máte cítit. Ono nejde o to, se "plácat" stále ve smutku, ale je to ozdravný proces, co u každého trvá jinak dlouho a způsob léčby je taky individuelní. Neexistuje na to mustr. Jen zbožné teorie co doufáme že fungují. Drže se. Jizvy zůstávají, ale naučíme se s nimi žít a časem nám budou připomínat jen to hezké. Hodně sil!!
