Milan
  (kontaktovat autora příběhu) •
5. dubna 2018
•
Truchlení

Smrt mamky po 4 měsících

Ahoj,
Tak kde začít příběh, za chvilku to bude 5 měsíců, co mi mamka umřela. Furt s tím bojuju, dnes jsem si vzal dva neuroly. Jako pořád jsem se s tím nevyrovnal, sere mě to a trápí ještě víc. Mamka mi věřila ze všech lidí nejvíc, díky ní jsem dokázal věci, prostě z učnáku se dostat a vystudovat vejšku. Stalo se to,že marodila s obyčejnou chřipkou ale začínala se dusit, 14.11 2017 se začala dusit,že upadla do umělého spánku,bratranec jí ihned začal oživovat, já jsem se psychicky zhroutil, za chvíli dorazila sanitka ale podařilo se jim jí oživit po 19 minutách. Já jsem skončil na psychiatrii že jsem psychicky zkolaboval. Za 4 dny zemřela, poté jí našli velký nádor. Moc mi chybí a pořád to beru hodně špatně. Špatně jím, jsem totálně vyčerpaný. Já jsem volal i na SOS linku pro pomoc. Naše rodina to bere špatně, hlavně babička,její mamka. Já to pořád nezvládám a to říkám na rovinu. Bojuji s tím.
202 lidé vyjádřili účast.
10 reakcí Vložit vlastní příběh
Henrieta
•
8. dubna 2018
Milan, prajem vám úprimnú sústrasť. Je to veľmi ťažké, sama som si to zažila, moja mama mala tiež rakovinu a po 5 týždňoch po stanovení diagnózy zomrela. Nestihli jej doktori dať ani chemoterapiu. Je tomu už 5 rokov a niekedy keď mám zlé dni, tak ma prepadáva smútok a plač (aj keď to nie je moc často). Tá bolesť sa sem-tam vráti ako bumerang. Pol roka po jej smrti som brala lieky na spanie, aby som sa z tej bolesti nezbláznila. Hlavne som nemohla zaspávať. Na jej pohrebe som bola nadopovaná liekmi, pretože by som sa tiež zrútila. Je to naozaj ťažké pochovať rodiča. Snáď raz budete mať manželku a deti a budete pre ne žiť. Je to dôležité. Držte sa a prípadne je dobré sa porozprávať s dobrou psychologičkou a až tak veľmi sa netrápte, pretože vaša mama by si nepriala aby ste sa príliš trápili. Po nejakom čase budete psychicky na tom aj lepšie, len teraz je veľmi ťažké to ustáť, pretože je to čerstvé a hlavne bolestivé. Prajem vám veľa veľa síl. Držte sa. Henrieta
Milan
  (kontaktovat autora příběhu) •
9. dubna 2018
Díky Henrieto za podporu, jen ono je to ještě těžší že jsem v současné chvíli rozhádaný s celou rodinou, před dvěma měsíci jsem úspěšně odstátnicoval a mám titul Bc, měl jsem hodně špatné tři roky, astma, dvě těžké operace pravého koleno,celkově mám tři. Hledám si práci ale zas to nechci přehánět, postupně se dostat to života, začít chodit na rande atd. Jelikož jsem singl. Našel jsem si práce v call centru ale když jsem si byl dát procházku po keškách, dělám geocaching tak jsem si říkal že vůbec tam ani nechci nastoupit, poslal jsem další 5 životopisů během jednoho víkendu. Dneska jsem se pohádal s dědou o tom,že fakt na mrdám proto jsem nestudoval abych dělal tuhle práci. Přijdu si úplně sám, důchodci mi nerozumí a zbytek rodiny taky ne. Nyní jsem si podal další přihlášky a chci se dostat na Karlovu univerzitu, snažím se s tím bojovat. Něco jsem už dokázal za život ale nechci zas aby se mnou lidi vymrdávali. Vlastně jediná radost co mám je geocaching, díky němu se cítím skvěle ale zbytek. Celá naše rodina teta,strejda,děda,babička,bratranci furt dřepí jenom u kompu nebo telky ale nikdy jsem je neslyšel pojď vyrazíme tam na výlet nebo na kolo,procházku. To jsem dělal jen s mamkou. Tak i tak si přijdu moc sám.
S pozdravem, Milan.
162 lidé vyjádřili účast.
Milan
  (kontaktovat autora příběhu) •
17. dubna 2018
Vlastně jsem přišel na jednu věc, s mamkou jsem se nestačil ani rozloučit, stalo se to tak rychle. Furt s tím bojuji a chtěl bych být už v pohodě,ale to je ten problém že už nejsem. Zítra to už bude 5 měsíců. Přijde mi to jako věčnost.
Alena
•
30. dubna 2018
Vím, jak je to těžké a co právě prožíváte, ale prosím, přejte mamince tak krásný a rychlý konec, když už byla tak hodně nemocná, dostala vlastně shůry dar, odejít náhle a netrápit se bolestmi. Každý máme nějaký osud a ten je nezvratný a její čas se v tomto životě naplnil. Je potřeba projít si truchlením, které se musí odžít a přijmout odchod maminky... je to těžké období. Vy sám pro sebe a své blízké a i svůj budoucí život naberete zase síly a chuť do dalších let, která budou jistě plná krásných chvil. Přeji hodně sil...
172 lidé vyjádřili účast.
Milan
•
6. května 2018
Děkuji za podporu, vlastně snažím se s tím bojovat,za týden,vlastně už 12.5 běžím první závod běžecký a potom za měsíc další, dneska jsem podal životopis do Applu,tak doufám že to vyjde. Je to těžké období ale když mám dobré léky,mohl jsem se alespoň dobře vyspat.
Henrieta
•
9. května 2018
Milý Milan, držím vám palce aby vám všetko vyšlo, ako ste si naplánovali. Ja som tiež užívala lieky na spanie pol roka po maminej smrti. Potom si ich musela vysadiť, pretože mi vznikol návyk na ne. Bála som sa ale, že bez nich nebudem môcť spávať, ale našťastie po pol roku som spala v pohode, len ráno ma vždy napadlo že už nemám mamu. Ten rok je naozaj hrozný. Teraz po 5 rokoch je to iné, ale aj tak z času na čas mi býva za mamou smutno. Neviem si predstaviť, že raz budem pochovávať otca. Modlím sa aby tu otec bol čo najdlhšie. Ja som vždy svojich rodičov mala rada, preto je to tak ťažké zmieriť sa s tým, keď tu raz už nebudú. Asi najlepším liekom na to všetko je mať fungujúcu rodinu a deti, dobrých priateľov a mať pre koho žiť. Prajem vám aby ste mali dobrý život a po niekoľkých rokoch budete na mamu spomínať s láskou, ako na tú, ktorá vám v živote dala to najlepšie čo mohla. Majte sa pekne. Henrieta
153 lidé vyjádřili účast.
Eva
•
28. srpna 2018
Ahoj Milane, čtu tvůj příběh až dnes. Věřím, že Ti vše vyšlo, že jsi uspěl ve svém prvním závodě (vlastně jsi uspěl už jen tím, že ses ho zúčastnil) věřím, že máš práci, která Tě naplňuje (Appel?). Dej o sobě vědět, objímám s posílám pozdrav - Eva
Milan
  (kontaktovat autora příběhu) •
2. října 2018
Ahoj Evo,
je všechno špatně,už dva dny jsem nevylezl z pokoje, jsem jen v pyžamu. Klesám hlouběji a příšerně mě bolí u srdce.
142 lidé vyjádřili účast.
Henrieta
•
4. května 2018
Milý Milan, držte sa. Viem je to ťažké, najhoršie keď je človek pohádaný s rodinou. Podľa mňa je to všetko tým čo ste si po smrti mamky prežili. Moja švagriná moju mamu nemala rada. Ja som sa so švagrinou pred časom tiež pohádala. Vyhodila som jej na oči ako sa chovala k mojej mamke aj k babke a bola protivná aj ku mne. Mesiac po smrti mojej mamy mi povedala (bolo to u nej na štedrovečernej večeri), že sa mám usmievať. Povedala to preto, lebo ja som v tom čase mala v práci zmluvu na dobu určitú a v práci si nemôžete dovoliť byť smutný, pretože smutných ľudí nikto v práci nechce a bojovala som o to, aby mi pracovnú zmluvu dali na dobu neurčitú. Našťastie som mala dobrého nadriadeného, ktorý všetko chápal, pretože sám mal chorú manželku. To, čo povedala švagriná ma hlboko ranilo. Ona si myslí, že ja som mala chuť mesiac po maminej smrti sa usmievať? Ja som žila na liekoch a ona si ani nevie predstaviť čo je to pochovať rodiča, lebo ona ich má obidvoch. Takto som to mala ja a dnes po 5 rokoch som jej povedala čo si o nej myslím. Moja mama jej dala pozemok (teda bratovi) aby si mohla postaviť dom a nič z toho nemala. Vydala sa za môjho brata, užíva majetky naše - po mojej mame a moja mama tu už nie je a ona sa u nás rozťahuje. Najhoršia je smrť našich maminiek, pretože sotva niekto má pochopenie kto si tým neprešiel. Prajem vám aby ste v sebe našli silu žiť aj bez mamy ako to mám aj ja. Snažím sa žiť ďalej, lebo nič iné mi ani neostáva. Všetko dobré praje Henrieta.
Henrieta
•
4. května 2018
Milý Milan, držte sa. Viem je to ťažké, najhoršie keď je človek pohádaný s rodinou. Podľa mňa je to všetko tým čo ste si po smrti mamky prežili. Moja švagriná moju mamu nemala rada. Ja som sa so švagrinou pred časom tiež pohádala. Vyhodila som jej na oči ako sa chovala k mojej mamke aj k babke a bola protivná aj ku mne. Mesiac po smrti mojej mamy mi povedala (bolo to u nej na štedrovečernej večeri), že sa mám usmievať. Povedala to preto, lebo ja som v tom čase mala v práci zmluvu na dobu určitú a v práci si nemôžete dovoliť byť smutný, pretože smutných ľudí nikto v práci nechce a bojovala som o to, aby mi pracovnú zmluvu dali na dobu neurčitú. Našťastie som mala dobrého nadriadeného, ktorý všetko chápal, pretože sám mal chorú manželku. To, čo povedala švagriná ma hlboko ranilo. Ona si myslí, že ja som mala chuť mesiac po maminej smrti sa usmievať? Ja som žila na liekoch a ona si ani nevie predstaviť čo je to pochovať rodiča, lebo ona ich má obidvoch. Takto som to mala ja a dnes po 5 rokoch som jej povedala čo si o nej myslím. Moja mama jej dala pozemok (teda bratovi) aby si mohla postaviť dom a nič z toho nemala. Vydala sa za môjho brata, užíva majetky naše - po mojej mame a moja mama tu už nie je a ona sa u nás rozťahuje. Najhoršia je smrť našich maminiek, pretože sotva niekto má pochopenie kto si tým neprešiel. Prajem vám aby ste v sebe našli silu žiť aj bez mamy ako to mám aj ja. Snažím sa žiť ďalej, lebo nič iné mi ani neostáva. Všetko dobré praje Henrieta.
152 lidé vyjádřili účast.