Hana
•
11. ledna 2024
•
Truchlení

smrt milovaného manžela

Je to měsíc a půl,co mi zemřel můj milovaný manžel,moje láska.Zemřel po dlouhém boji na rakovinu.Byl velice statečný a do poslední chvíle bojoval,chtěl žít.Teď mi zbyla jen prázdnota a hrozná bolest.Nevím,jak žít dál??Pořád si říkám-proč?Byl tak hodný a tolik mě miloval,nikdy nikomu neublížil.
96 reakcí Vložit vlastní příběh
Hanny
  (kontaktovat autora příběhu) •
14. května 2021
Je mi vas tolik a tolik strasne lito, chapu vasi bolest me opustil manzel necekene bez varovani toto pondeli,nedovedu si predstavit ze to nekdy preboli
Olga Rožňavská
•
28. února 2021
Sdílím Vaše pocity. Ani já se s tím dodnes neumím vyrovnat a myslím si že ani nechci vyrovnat. Pořád ho miluji, ale mám výčitky. Proč jsem se chovala tak jak jsem se chovala, proč jsem neposlouchala, proč jsem nepředvídala, proč jsem se více nezajímala o jeho nemoc, proč.....Neumím se zatím vyrovnat
Hanny
  (kontaktovat autora příběhu) •
14. května 2021
Muj manzel zemrel 10.5.necekane mimo velike bolesti a bezradnosti mam take vycitky proc jsem neco neudelala proc jsem nebyla pozornejsi, proc proc proc proc jsem mu nedokazala pomoci proc mi ho nezachranili, proc mi to udelal, proc me opustil, proc zrovna on, proc vubec bylo pondeli ktere bylo slunecne, pohodove, proc jsme jeste cestou z prace planovali, jak dovybavime nove bydleni kdyz konecne otevreli obchody to vsechno jsme chteli udelat ted o vikendu, nestihli jsme to, proc?Ticho a tma me desi, desi me predstava kazde noci kdy nespim , desi me predstava vikendu dalsich dni, tydnu mesicu, let, byl pro me vsim a vzdycky bude....
124 lidé vyjádřili účast.
Vlasta
  (kontaktovat autora příběhu) •
3. června 2021
Můj muž zemřel v září na infarkt.Rano odešel do práce a za dvě hodiny zemřel. Byla jsem u toho když ještě bojoval o život, bohužel prohrál. Je to osum měsíců a stále to moc bolí. Spoustu veci i míst mi ho neustále připomíná.
Věra
  (kontaktovat autora příběhu) •
22. června 2021
Můj manžel zemřel v dubnu na covid. Bylo to rychlé a nečekané. Když šel do nemocnice, věřila jsem, že se vrátí. Nevrátil. Bylo mu 66 let, byli jsme spolu 43 let. Nemůžu to rozdýchat.
121 člověk vyjádřil účast.
Věra
  (kontaktovat autora příběhu) •
22. června 2021
Můj manžel zemřel v dubnu na covid. Bylo to rychlé a nečekané. Když šel do nemocnice, věřila jsem, že se vrátí. Nevrátil. Bylo mu 66 let, byli jsme spolu 43 let. Nemůžu to rozdýchat.
Věra
  (kontaktovat autora příběhu) •
22. června 2021
Můj manžel zemřel v dubnu na covid. Bylo to rychlé a nečekané. Když šel do nemocnice, věřila jsem, že se vrátí. Nevrátil. Bylo mu 66 let, byli jsme spolu 43 let. Nemůžu to rozdýchat.
Olga
  (kontaktovat autora příběhu) •
4. května 2022
Dobry den, v unoru mi odesel muj manzel take na covid( 51 let). Zdrav, nekurak, sportovec...bohuzel neockovany. Dlouho, dlouho bojoval, dr mi pak oznamil, ze nevydrzelo srdicko. Jsou to 3 mesice a denne placu jako v ten strasny den kdy nam odesel. Volam ho, prosim at se nam vrati domu. Byl, je a navzdy bude laskou meho zivota. Uz zas placu, boli to tak moc!!
Markéta Galuszková
  (kontaktovat autora příběhu) •
22. srpna 2021
Dobrý den cítím to stejně ..je to 13,5 mesicu co mi nečekaně a krutě zemřel životní partner láska a take nevim jestli co dal, bolest žije ve mě je to moc těžké, prosím napište mi děkuji.
Petra
  (kontaktovat autora příběhu) •
31. března 2022
Dobrý den je mi 44 let, manžel mi zemřel tragicky před 14 dny, měli jsme spolu tolik plánů, vůbec si nedokážu svůj život bez něho představit, nemůžu dýchat, nemůžu vstát z postele, vůbec si dovedu představit co bude dál, preboli to někdy. Petra
Andrea
  (kontaktovat autora příběhu) •
28. června 2022
Dobrý deň pani Petra cítim rovnaké pocity ako vy. Pred troma týždňami mi zomrel priateľ pri dopravnej nehode nedožil sa ani 35 rokov neviem ako budem fungovať bez neho tak strašne ho ľúbim. Mali sme toľko plánov život pred sebou.....
43 lidé vyjádřili účast.
Jana Bušniaková
  (kontaktovat autora příběhu) •
23. února 2021
Je to šestý týden od momentu, kdy zemřel můj životní partner. S různými typy leukémie bojoval řadu let. Byl neskutečně statečný. Do poslední chvilky podporoval všechny kolem sebe, zemřel doma. Byli jsme spolu do konce. Vnímám to jako obrovský dar. 25 let jsme se podporovali. Když neměl sílu jeden, nastoupil hned ten druhý. Překonali jsme spoustu těžkých překážek a vedli společně dobrý boj až do konce. Přemýšlím, kde vzít sílu a jak dál. Modlím se, medituju, překonávám. Chybí mi.
Martin Matoušek
  (kontaktovat autora příběhu) •
29. října 2019
Ahoj jmenuji se Martin a před ani ne měsícem mě opustila má žena 35let na rakovinu máme spolu dva kluky 16 a 8 jsem zdrcen nevím co dál všude jividim mám doma ještě na pár dnů urnu kterou denně obíjjmam a hladim svedla obrovský boj ale ta mrcha ji porazila do poslední vteřiny jsem byl u ní a držel ji za ruku na okamžik který nezapomenu nemám s kým si promluvit vše mám v sobě šíleně mi chybí
231 člověk vyjádřil účast.
Ivana
  (kontaktovat autora příběhu) •
12. prosince 2019
Mne manzel odesel v breznu na rakovinu jater bylo to rychle nedokazu se s tim do dnes vyrovnat je to horsi a horsi
Marie Vašková
  (kontaktovat autora příběhu) •
5. února 2020
Jsem ráda, že se se smutkem, který mám od 30/10 2019, mohu podělit. V ten den mi zemřel, po 53 letech manželství, manžel, se kterým jsem prožila / někdy Itálie/ krásný život. Nemohu se vůbec smířit s myšlenkou, že ho neuvidím. Jsem věřící, ale.....Neuzavírám se před světem. Chodím cvičit, jsem činná v zahrádkářském spolku, pracuji v zastupitelstvu atd.Mám hodnou dceru, zetě, dospělé vnoučata, kteří se ztrátou hodného dědy,tchána a tatínka se taky vyrovnávají, ale jejich nabitý život jim to snáze umožňuje. Přesto mně vtahují mezi sebe a já neodmítám. Myslela jsem, že po přežití Vánoc, se začnu zklidňovat, ale opak je pravdou. Stále brečím, každá věc mně mého muže připomíná /.Před 20 lety přestavěl téměř sám, jen s mojí pomocí,dům na vesnici, kam jsme se z města přestěhovali. Nezmínila jsem se o příčině smrti. Od dubna začaly bolesti, pak různá vyšetření, v červnu SONO ukázalo nádor slinivky a jater, od července prodělal s přestávkami 7 chemoterapií, které přitížily celému organizmu a začátkem října byl přeložen /ambulantně/ do paliativní poradny.10 posledních dnů života mně pomohl domácí hospic, na který nedám dopustit.Děkuji za možnost se trochu vypovídat.
Radomila
•
29. června 2020
Dobrý den,můj manžel /64 let/ mi také zemřel na rakovinu jater,do tří týdnů od projevení se nemoci.Máme spolu 3 děti a 6 vnoučat,ale můj život skončil de fakto s jeho.Neumím to překonat.Moc Vám přeji hodně síly.
Hanny
•
18. července 2021
Pane Martine nevim jestli po takove dobe navstevujete jeste tento portal,pokud ano prosim prijmete muj obdiv a slova porozumeni,bolest ze ztraty zivotniho partnera je pro nas vsechny strasne velika a neprekonatelna pro vas jako muze otce dvou synu myslim jeste o malicko horsi...bohuzel ve sve bolesti nenachazim spravna slova utechy proste proto ze neexistuji,sdilim vase pocity a zarmutek...jen prosim pokud tyto stranky jeste ctete sdelte nam jak jste tuto situaci vcetne pece o dva syny zvladal a jak jste se s tim vsim popral.....mozna by jste nasim nestastnym dusickam mohl dat navod nebo radu jak se pokusit s touto bolesti zit dal....
Ivana
  (kontaktovat autora příběhu) •
23. března 2019
Můj manžel zemřel také na rakovinu a do poslední chvíle věřil a bojoval. Je to půl roku a stále tomu nemohu uvěřit, byl to hodný člověk a milující manžel, moc se mi stýská. Plánovali jsme, že v důchodu budeme žít na chatě, kterou stavěl a byl tam moc rád. Já teď nemám odvahu být sama na chatě.
Marie
  (kontaktovat autora příběhu) •
11. června 2017
Reaguji na posledni prizpevek. Pred 3 tydny mi zemrel manzel a je to presne stejny pribeh, rakovina a nejen jedna, statecny boj, velka touha zit, ale kvalitne, nikoli jako clovek zavisly na uplne peci. Miloval zivot a mne . Strasne tezce snasim jeho odchod, je to obrovska bolest. Rikam si, jak dlouho bude trvat, nezli zacnu opet normalne zit. Zatim mam pocit, ze se z toho nevzpamatuji nikdy.
Inka
  (kontaktovat autora příběhu) •
7. června 2018
Za chvíli to bude rok co mne opustil manžel v 73 letech na tu zlou nemoc. Byli jsem tak moc spojeni ve všech směrech, byl to krásný, vzdělaný a hodný člověk. V nemocnici strávil
nutných 14 dní, jinak jsem ho opatrovala doma. Nežiji, přežívám a denně si s ním povídám.
Asi se taky nikdy nevzpamatuji, sama ten život nezvládám a s ním byl tak krásný. Někdy ani nechci bez něj žít, Je mi 66 let a nejsem ani zcela zdravá. Budu ráda , když mne někko potěší.Děkuji za případné ohlasy. Inka
392 lidé vyjádřili účast.
Eva
  (kontaktovat autora příběhu) •
12. srpna 2018
Dobrý den, paní Inko, jsem v podobné situaci, taky mi zemřel manžel, jsou to 3 měsíce. Byla jsem s ním do posledního dechu. Celou dobu jeho nemoci, i teď, kdy jsem zůstala sama, zvládám velmi těžko, pořád mám myšlenky směřující k jeho osobě a pořád se mi řinou slzy. Vy už máte odbytý rok bez manžela, napište mi, prosím, už jste se s tím vypořádala? Už je vám lépe? Každý říká, že to chce čas, tak čekám, kdy ten čas přijde. Děkuji, Eva
243 lidé vyjádřili účast.
Dagmar Taušová
  (kontaktovat autora příběhu) •
1. dubna 2019
Dobrý den, paní Evo, prožívám přesně to co vy. Můj milovaný manžel zemřel před 4 měsíci na nádor na mozku. Moc mi chybí. Nedovedu bez něj žít. Nežijí, jenom přežívám. Všichni tvrdí, že to chce čas, že čas vše zahojí. Píše se dva až čtyři roky, každý to má jinak Taky by mě zajímalo, kdy se to aspoň trochu zlepší, vím, že na manžela nikdy nezapomenu, bude v mém srdci, do konce mého života. Jak jste na tom dneska vy? Děkuji za Váš příspěvek Dagmar
Jarka
  (kontaktovat autora příběhu) •
17. října 2019
Můj manžel zemřel v březnu, náhle. Byl mnoho let nemocný, ale byl tu pro mne, jak říkal. Žili jsme spolu 44 let.. Každý den mu zapálím svíčku a povídám s jeho fotkou. Mám dvě děti, ale jsem sama. Nerada chodím ven a mám pocit, že čekám jen na smrt. Nevím, jak dál.
Jarka
232 lidé vyjádřili účast.
Hanka
•
10. prosince 2019
Milá paní Jarko,
moc a moc Vás pozdravuji. Dokáži se vžít do Vašich pocitů, protože to, o čem píšete, jsem prožila a prožívám. Manžel zemřel před třemi roky, byli jsme spolu více než 40 let a bylo to moc dobré manželství. Mám pocit, že i já jsem zemřela, jen jsem tak trochu zůstala naživu.Je to moc těžké začít znovu žít jiný život. Ale jinak to nejde. Budete-li se mi chtít ozvat, budu moc ráda. Hanka
Vendula
•
18. srpna 2015
Dobrý den přátelé, bohužel se mi stalo před dvěmi měsíci podobné neštěstí. Náhle mi zemřel manžel na mrtvici. Nemohu se s tím vyrovnat, beru prášky, ale nic nepomáhá. Ráda bych měla kontakt s někým, kdo zažil podobnou věc a dokáže mě pochopit. Nejlépe na mail. Jsem z Plzně, můžeme se případně i sejít na kafe.
Snad bude časem lépe. Vendula
464 lidé vyjádřili účast.
Ruzena Sobotkova
  (kontaktovat autora příběhu) •
17. ledna 2018
Dobry den me opustil manzel pred mesicem na infarkt sel do prace a jiz se nevratil .Kdo to nezazil nepochopi jak je to tezke .Ruzena.
372 lidé vyjádřili účast.
Lenka
•
19. dubna 2018
Drahá paní,
mě se tato událost stala před týdnem,
takže vím co to je za hrůzu.
Pokud si budete chtít popovídat, tak na emailu lenka.svobodova4@seznam.cz
Budu ráda.
291 člověk vyjádřil účast.
Ivana
  (kontaktovat autora příběhu) •
8. srpna 2018
Pred tromi týždňami mi tragicky zomrel manžel. Som úplne mimo seba Prosim ak môžete pomôžte mi. Dakujem
371 člověk vyjádřil účast.
Kristína
  (kontaktovat autora příběhu) •
14. srpna 2018
Zdravím, budou to dva měsíce co mi umřel manžel na infarkt, bylo mu 50 let. Přišlo to úplně bez varování v pondělí ráno, když už jsem byla v práci. Naštěstí jsem stihla doběhnout domů, abych ho ještě viděla....
Bohužel jsem zjistila, že po měsíce se to spíše zhoršuje , vše mi teprve teď dochází. Prý to trvá tak 3 -4 měsíce a pak se to zlomí a začne se to zlepšovat.
Klidně mi napište na email.
Kristína
•
14. srpna 2018
Zdravím, budou to dva měsíce co mi umřel manžel na infarkt, bylo mu 50 let. Přišlo to úplně bez varování v pondělí ráno, když už jsem byla v práci. Naštěstí jsem stihla doběhnout domů, abych ho ještě viděla....
Bohužel jsem zjistila, že po měsíce se to spíše zhoršuje , vše mi teprve teď dochází. Prý to trvá tak 3 -4 měsíce a pak se to zlomí a začne se to zlepšovat.
Klidně mi napište na email.
VeVe
  (kontaktovat autora příběhu) •
27. srpna 2018
Kristínko, cítím s Vámi. V květnu mi zemřel manžel 53 let ve spánku. Stále se z toho nemohu vzpamatovat. Rozloučili jsme se na dobrou noc a ráno jsem ho už nemohla probudit.
Mám dvě dcery na VŠ nežijeme, přežíváme. Moc nám chybí. Nejhorší je ta bezmoc.
Myslím na Vás, napište.
jana
•
6. prosince 2018
Zažívám si stejné peklo ze smrti manžela. Je to neuvěřitelná bolest. Napište, pokud budete chtít. J
dasa
•
18. října 2018
dobrý den, manzel nas opustil po tezke nemoci 22. srpna, bylo mu 53 let, ráda se s Vámi podělím o nějaké pocity a ..co dál...
Marcela
  (kontaktovat autora příběhu) •
10. června 2020
Pred 2 mesici mi zemrel manzel. Bylo to necekane, sekundova smrt.
Nevim, jak se s tim vyrovnat, strasne mi chybi. Byli jsme spolu skoro 30 let.
Ta bolest je nesnesitelna. ...
Marcela
mgr.Jana Lisztwanová
  (kontaktovat autora příběhu) •
26. září 2018
Určitě mi napište, v čem potřebujete pomoci...Jsem také vdova, zůstala jsem bez manžela, krásného solidního muže, milovali jsme se a nikdy se s jeho smrtí nesmířím... Bydlím poblíž slovenských hranic, mohu vás pozvat, ale pomohu i jinak...s financemi, s porozuměním, radou i jiným. Mohu pozvat, abychom společně jeli na krátkou dovolenou, nebo víkend....
Jana
Dagmar
  (kontaktovat autora příběhu) •
2. dubna 2019
Dobrý den Jano, mě zemřel můj milovaný manžel před 4 měsíci. Nechce se mi ani žít, moc mi chybí. Žili jsme spolu 42 let. V srdci ho budu mít do konce svého života. Kdy to přebolí, kdy? Dagmar
iva
•
8. července 2015
Dnes jsem narazila na tuto stránku a mám oči plné slz,před půl rokem mi umřel můj milovany manžel na zhoubný nádor na mozku.I když človek dopředu četl prognozu stejně jsem věřila na ten zázrak.......Jsem sama i když mám děti,nejde se s tím vyrovnat ani smířit a nejde mi s tím ani žít,nemám manžela na hřbitově,ale doma,povídám mu co je nového,jak mi chybí.Nevím kdy budu mít sílu ho uložit na hřbitov.........;-(
523 lidé vyjádřili účast.
Vlaďka
  (kontaktovat autora příběhu) •
16. července 2015
Moc vám rozumím, můj manžel měl nádor v ledvině a metastázy v kostech a boj jsem prohráli před 1 rokem a 3 měsíci. Rozumím i tomu, že i když máte děti, cítíte se sama. Já se s tím nemohu taky vyrovnat, denně chodím na hřbitov, doma mám vystavené fotky a večer zapaluji svíčky. Jestli chcete, napiště mi na mejl, Vlaďka
Anna
•
8. srpna 2015
Dobrý den, taky jsem věřila, že se stane zázrak a můj manžel vše zvládne. Bohužel, nestalo se a můj muž po 5 měsících trápení v nemocnici, zemřel. Jsou to už 3 měsíce a já pořád čekám, že se objeví. Je to děs, bude nás asi hodně, co se nemůžeme smířit s tím, že nám odešel člověk blízky, milovaný. Anna
Miluše H
•
12. srpna 2015
Bohužel se mi před osmi měsíci stalo něco obdobného.Můj milovaný manžel zemřel na rakovinu.Mám jej také doma a prostě ho nedokážu nechat "strčit do země".Taky si s ním povídám a mám pocit, že je takto částěčně semnou.Podle psycholožky je to tak v pořádku, když mi to aspoň trošičku pomáhá přežívat.Třeba jednou nadejde ten čas, ale zatím se s ním nedokážu rozloučit.Přeji Vám hodně síly v životě Miluše
334 lidé vyjádřili účast.
lidka
  (kontaktovat autora příběhu) •
3. prosince 2015
jsem na stejně, po4 měsících po smrti milovaného manžela stále nemůžu uvěřit že se už nevrátí,urnu mám doma i když známí mi to rozmlouvají, doma si s ním probírám co se děje atd. , pláč mám stále na krajíčku. doma se topím v slzách je to hrozné když vám chybí vaše životní polovička,vše jsme dělali a plánovali spolu , ted před vánoci je to jěště horší lidka
254 lidé vyjádřili účast.
alenmary
  (kontaktovat autora příběhu) •
13. března 2016
dnes je pro me den ze,vzpominam na moji jedinou LASKU a jen placu strasne to boli byt sama je mi to vse moc lito milacku,ze uz te nemam,snad cas vsechno zhoji......
Dagmar
  (kontaktovat autora příběhu) •
2. dubna 2019
Dobrý den Lidko, jak jste na tom teď po 4 letech? Je to lepší? Mě zemřel před 4 měsíci můj milovaný manžel. Nechce se mi bez něj žít, jak moc mi chybí. Žili jsme spolu 42 let.
alenmary
  (kontaktovat autora příběhu) •
12. března 2016
take prinasim smutnou zpravu o umrti, meho manzela bojoval s nevylecitelnou rakovinou slinivkou brisni a umrel nam doma 01.02.2016 v rodinem kruhu po 3 mesicich.Vse,ale uplne vse jsme udelali tak jak si to pral a jak jsme mu to slibili.Prožíváme mimořádně těžké a bolestné chvíle a jen s velkými obtížemi oprávněným zármutkem se vyrovnáváme s odchodem našeho milovaného manzela,tatinka a dedecka od 12 leteho vnoucka byl to clovek na kterého jsme se mohli vzdy spolehnout!..budu moc rada kdyz se mi nekdo ozve tady nebo na email..Krasny pozdrav v hlubokém zármutku..Alen
403 lidé vyjádřili účast.
fleska
  (kontaktovat autora příběhu) •
21. června 2016
Dobrý den,bude to měsíc co mě opustil můj milovaný manžel.Umřel mi doma v náručí a já nevím jak dál žít.Při životě mě drží můj syn a sestra.Nevím jak to bude dál proto s vámi cítím.
Chci věřit že čas vše zahojí a bude líp.Moc vám to přeji. Hana
401 člověk vyjádřil účast.
Mili
  (kontaktovat autora příběhu) •
26. června 2016
Dobrý den, mě zemřel manžel minulý týden, zítra bude pohřeb. Nevím vůbec jak ten den zvládnu. Ani další život bez něj si neumím představit. Byli jsme spolu 45 let. Také statečně bojoval se zhoubným nádorem na mozku. Bohužel nádor byl silnější. Je to velká bolest, se kterou se mě zdá, asi nevyrovnám. Zemřel v nemocnici. Byl u něho syn.
Možná je to i krutější, když Vam zemře v náručí. Velmi Vás chápu. Milena
452 lidé vyjádřili účast.
Jarka
  (kontaktovat autora příběhu) •
30. května 2017
Dobrý den, jsem taky v zoufalé situace a hledám aspoň zde nějakou pomoc nebo podporu nebo aspoň ujištění, že nejsem sama. Manžel mi před 14 dny náhle zemřel na mrtvici prakticky v náručí. Celý život pracoval a rodina byla u něho na prvním místě. Jsem teď sama v domku, chodím od ničeho k ničemu, ve všem mi strašně chybí, jím prášky a i když mi pomáhají dcery, hlavně s vyřizováním kupou písemností, mají již taky své rodiny a svoji práci, tak stále doufám, že se probudím a manžel bude se mnou, bez něho to už není život. Děti i vnoučata jsou sice oporou, ale jeho nikdo nikdy nenahradí. Slibte mi aspoň někdo, že se zase vrátí mezi nás. Pokud se mi někdy podaří najít způsob, jak toto zoufalství překonat, napíši sem co nejrychleji.
443 lidé vyjádřili účast.
Jana
  (kontaktovat autora příběhu) •
10. června 2017
Mohu s vámi probrat, co vás nyní čeká a jak se co nejlépe se skutečností vyrovnat. Samé mně - odešel manžel letos 21.4., také jsem v bytě našeho rodinného domu sama a našla jsem mnohé, co mne aspoň trochu odpojilo od neustálého smutku a stresu....
Ruzena Sobotkova
  (kontaktovat autora příběhu) •
17. ledna 2018
Dobry den .Muj manzel odesel do prace a jiz se nevratil Silny infarkt.Padl uz nevstal .Ze zacatku jsem tomu neverila cekala jsem ze se vrati .anovali jsme spolu zestarnout .ZijU v Britanii je tu dcera syn moc mi pomahaji jinak bych asi sla za nim .je to strasne delam odpoledni vzdy ne me cekal az se vratim. Vubec se mi nechce domu.Je to przdno bez nej .Treti den jsme byli u media co mluvi z mrtvimi vsechno co rekla byla pravda trochu jsem se uklidnila ale nevim jak dlouho to bude trvat to snad nikdy nepreboli .
364 lidé vyjádřili účast.
Seniorka
•
30. března 2019
Dobrý den,jak probíhá to sezení? Pomohlo vám to?