Kristínko, cítím s Vámi. V květnu mi zemřel manžel 53 let ve spánku. Stále se z toho nemohu vzpamatovat. Rozloučili jsme se na dobrou noc a ráno jsem ho už nemohla probudit.
Mám dvě dcery na VŠ nežijeme, přežíváme. Moc nám chybí. Nejhorší je ta bezmoc.
Myslím na Vás, napište.
In reply to Zdravím, budou to dva měsíce by Anonym (neověřeno)