Petra
  (kontaktovat autora příběhu) •
7. září 2015
•
Truchlení

Jsem mladá vdova

Brouzdám netem a hledám vlastně ani přesně nevím co. Dnes je to měsíc, kdy manžel odešel ráno do práce a už se mi nevrátil. Tenká stěna jeho aorty k nám byla nemilosrdná. Zůstala jsem já, dvě děti a hluboké prázdno.Je mi 37. Moc ráda bych poznala kdo rozumí tomu, co píšu.
73 reakce Vložit vlastní příběh
Jana
•
15. srpna 2014
Ahoj všem,
můj manžel umřel před rokem a půl. Zůstala jsem sama se třemi maličkými děti (nyní 5, 3 a 3 roky). Nabízím ucho k naslouchání. Sdílená bolest se nese líp a pokud někdo prošel podobnou cestou, je to k nezaplacení. Můžeš se ozvat na mail.
Petra
•
27. července 2015
Ahoj,tady Peťa, už je to skoro tři roky, co jsme sami bez táty a mám pocit, že je to čím dál horší, budeš li chtít, ozvi se, ráda s Tebou popovídá
Marek
  (kontaktovat autora příběhu) •
14. srpna 2015
Zdravím. Nechci se pitvat v něčí bolesti. Sám jsem se 4 detmi v situaci, kdy nemohu unést pohled na deti v citové deprivaci a neprijeti. Nema mi je kdo pomazlit, s láskou prostřít stůl. Je mi 39, děti 12, 10, 8, 1,5. 3 dcery, 8lety syn. Dum mam velky, srdce otevrene milovat kazdeho, kdo lasku chce davat a potrebuje ji i prijimat. Tuto cirkulaci lasky se vzajemnou toleranci ke slabinam a vcasne odpousteni a udrzeni takove vysady, povazuji za jedinou moznou cestu zivotem i po proziti velike bolesti. Mk
Katka
•
11. srpna 2014
Dobrý den Petro,
můj manžel zemřel když mi bylo 25 let, letos to je 10 let, máme spolu dcerku, malé bylo 10 měsíců. chce to čas. Hrany se zaoblí a nebudou tak bolestivé, ale nikdy bohužel nezapomenete. Selhalo mu srdce ve 35ti letech. z ničeho nic.............. Dneska mám novou rodinu, ale nikdy to nebude takové jako tehdy. držte se máte děti a mě malá hodně pomohla. Máte pro co žít. K.
601 člověk vyjádřil účast.
Karel
•
11. srpna 2014
Asi máte pravdu, jen nesouhlasím s "nikdy bohužel nezapomenete", já si spíš myslím bohudík.
katka
•
13. srpna 2014
Bohužel ve smyslu, že nezapomenete na jeho smrt nikoliv na jeho život Katka
katka
•
13. srpna 2014
z ničeho nic zemřel, prostě jen tak, oživovala jsem ho, když jsem přišla na to, že se něco děje a než přijeli doktoři zemřel bylo mu 35 let věřte mi, že na tohle bych chěla zapomenout jednou pro vždy, protože to je to, co stále vidím, tu bezmoc, že mu nemůžu pomoci to nikdy nepochopíte, chápu, že můj odkaz pro Vás, pokud toto nevíte chápete tímto způsobem, moje dcera byla vedle v postýlce bylo jí 10měsíců, nezkoumejte proto prosím detaily, které v odkazu nevyčtete, moje reakce byla snaha o podporu, ale bohužel Vaše reakce...... no nic, bohužel i po deseti letech je to příliš živé mějte se krásně
504 lidé vyjádřili účast.
Barbora
•
13. srpna 2014
Ahoj Petro,
taky pořád něco hledám na internetu, a nevím už ani co. Mně muž umřel nečekaně taky před měsícem, diagnóza selhání srdce, mám malou dcerku, tak vím, že pro ni musím jít dál. S ní se snažím být veselá, aby to tolik nepocítila, ale to prázdno se nedá ničím vyplnit. A pak ty úvahy, co jsme měla udělat jinak, co jsem měla říct a neřekla.... Teď ten čas jen odkrajuji a sleduji, jak plyne. Místo aby přišlo otupění, je to spíš horší, teprvě teď to na mne doléhá. Nedávám najevo smutné emoce před lidmi, tak si všichni myslí, jak jsem statečná a tvrdá. Když má dcerka usne, teprvě pak o samotě, aby nikdo neviděl, křičím do vesmíru svou bolest.
B.
Karel
•
13. srpna 2014
Omlouvám se, já jsem vůbec nehledal detaily. Jenom vím, že někteří lidé jsou schopni udělat tlustou čáru a snaží se zapomenout na všechno, i na to krásné. Neodsuzuji to, ale já bych to nedokázal a jsem rád, že mě to krásné v paměti zůstává. Ale co se týká okolností smrti, to bychom asi chtěli zapomenout všichni, to s Vámi zcela souhlasím.
Monika
  (kontaktovat autora příběhu) •
10. srpna 2014
Zdravim, hledam diskuze a rady na toto bolestive tema. Je mi teprve 21 a pred necelim pul rokem mi tragicky zemrel pritel, se kterym jsem byla 5 let a kamarad. Zabili se v aute. Mam kluka noveho, je to slozitejsi, ja uz s tim mim nebyla, zrovna chvili ofed jeho odchodem jsme se rozesli, jelikoz mi zamotal hlavu nekdo jiny, ale kazdopadne Honza, muj parner co me opustil vedel ze ho porad milujuli. Ted co mam noveho kluka, je skvely, hodny, milujici, ale ja stale srovnavam a upadam do depresi, zdaji se mi sny i Honzovi a rano se vzbudim a reknu si ze je to v prdeli. To same pisu tomu novemu a rikam si ze bych radsi psala Honzovi apod.. prosim naoizte mi na meil valuchovamo@seznam.cz
501 člověk vyjádřil účast.
Silva
•
8. srpna 2014
Milá Petro. Také jsem ovdověla v 37 letech. Na podzim to budou tři roky. Bohužel jsme s manželem neměli děti. Jsem v tom sama a stále se z toho nemůžu vzpamatovat. Někdy mám chuť to vše ukončit. Držím vám pěsti ať jste silná. Budou určitě i lepší chvilky :)
Katka
•
12. srpna 2014
Je mi 40 a ovdověla jsem před rokem. Děti jsme neměli. Jsem úplně sama a myšlenky na konec života mám každý den..................
Karel
•
12. srpna 2014
Také jsem poznal to peklo (troufám si říct v pravém slova smyslu), když mi zemřela manželka. Nabízím Vám sdělování a výměnu pocitů. Jediná jistota je, že konec života opravdu přijde, ale neměli bychom tomu pomáhat.
Katka
•
27. srpna 2014
Karle, ráda bych si s Vámi psala, třeba bude bolest přijatelnější. Napište prosím Váš mail.
432 lidé vyjádřili účast.
Karel
  (kontaktovat autora příběhu) •
27. srpna 2014
Napište.
424 lidé vyjádřili účast.
Karel
•
3. září 2014
Nevím, jak ty odkazy na maily fungují, ale tak zde je rovnou: karelkarel79@gmail.com
Hana
•
31. března 2015
Je mi 40 a před půl rokem mi zemřel můj manžel,moje láska. Kdo nezažil-nepochopí tu strašnou bolest,to peklo,které člověk prožívá.Měli jsme 14 let krásného manželství,milovali jsme se a vážili si každého dne kdy jsme byli spolu.Manžel byl tak silný,tolik bojoval a tolik chtěl žít,ale ta odporná rakovina ho přemohla.
Vůbec nevím,jak žít dál,všude ho vidím,každý den pro něj pláču,je to jakoby mi někdo vytrhl srdce z těla. Mám pocit,že nic nemá cenu,všechno je marné.
Budu ráda,kdybychom si třeba mohli psát a vzájemně se třeba podpořit v tom jak toto peklo překonat,pokud se to vůbec dá....
Ali
•
26. dubna 2015
Hani zdravím, jsem na to stejně. Je to 6 měsíců, co manžel zemřel. Naše malá (6 roků) se pořád ptá:" Mamko, tobě se pořád stýská??? Mě jen někdy."
Připadám si jako na houpačce. Když spolu tvoříme, je to super, pak jdu do koupelny a je to všechno zpátky. Pláč, zmatek, vztek, smutek a nejhorší je šílená samota bez dotyků.
V práci to samé. Jestliže vyvíjím činnost, mozek je zaměstnán a při chvilce odpočinku okamžitě přepne na vlnu vzpomínek.
Nechce se mi ani ven. Trávili jsem spolu hodně času venku, ve společnosti sousedů a teď ho prostě všude cítím:-(
Kdy to opadne???

Vlasta
•
2. srpna 2014
Dnes je to rok a dva měsíce, kdy mi zemřel manžel .... je mi 34 let a mám 3 letého chlapečka. Pokud budete mít zájem, můžeme si napsat, zavolat ..... posílám Vám kousek síly, která mi zbyla, jen díky našemu synovi ! Držte se !
461 člověk vyjádřil účast.
Petra
•
18. března 2015
Ahoj, já ovdověla v říjnu 2012. Čekala jsem tehdy naši třetí ratolest. Teď je mi taky 34 let. Je to skoro dva a půl roku a já se pořád plácám na hraně. Ze začátku jsem se snažila zaplnit čas různými aktivitami a snažila se na to nemyslet. Musela jsem, abych nepřišla o mimi. Teď si mě ale depka opět našla a já se motám v bludném kruhu. Jsem doma s dětma, nikam nepatřím a připadám si hrozně prázdná, vyčerpaná a sama. Přestože mám děti, partner mi moc chybí. Budu ráda, kdybychom si mohly občas napsat nebo zavolat.
473 lidé vyjádřili účast.
Karel
•
19. března 2015
Dobrý den Petro,
jestli chcete, klidně mi napište na mail, já Váš mail neznám. Hlavně hodně sil, chápu, že je to pro Vás strašně těžké.
464 lidé vyjádřili účast.
Niky
•
22. března 2015
Ahoj, bola by som rada ak by si mi napisala :) rada by som sa porozpravala s niekym kto mi lepsie porozumie ... moj mail je aniky.842@gmail.com
481 člověk vyjádřil účast.
Vlasta
  (kontaktovat autora příběhu) •
22. března 2015
I já se připojuji a pokud budete chtít, napište ....také mám dny, kdy je to velice těžké !