Ahoj Petro,
taky pořád něco hledám na internetu, a nevím už ani co. Mně muž umřel nečekaně taky před měsícem, diagnóza selhání srdce, mám malou dcerku, tak vím, že pro ni musím jít dál. S ní se snažím být veselá, aby to tolik nepocítila, ale to prázdno se nedá ničím vyplnit. A pak ty úvahy, co jsme měla udělat jinak, co jsem měla říct a neřekla.... Teď ten čas jen odkrajuji a sleduji, jak plyne. Místo aby přišlo otupění, je to spíš horší, teprvě teď to na mne doléhá. Nedávám najevo smutné emoce před lidmi, tak si všichni myslí, jak jsem statečná a tvrdá. Když má dcerka usne, teprvě pak o samotě, aby nikdo neviděl, křičím do vesmíru svou bolest.
B.
In reply to Dobrý den Petro, by Anonym (neověřeno)