Bezejmenná
•
7. září 2015
•
Truchlení

Netruchlím.

Buďte vděční za to, že MŮŽETE truchlit! Mě náhle umřel táta a nikdo, včetně jeho ženy, neplakal. Těžko byste uvěřili, co byl můj táta za člověka....Závidím Vám, že můžete truchlit. Já nemám žádné krásné vzpomínky, jen bolest, jak všem krutě a do poslední chvilky ubližoval...
11 reakcí Vložit vlastní příběh
lucka
  (kontaktovat autora příběhu) •
3. září 2012
Dobrý den,
chtěla bych se přidat k reakci Evi ale za druhé si myslím,že tohle není portál na odsouzení ale na pochopení..Kdo má větší smutek???Ten co od rána do večera brečí,nebo ten co neuroní ani slzu??Máme právo to soudit??Znamená to,že kdo nebrečí,není smutný nebo nešťastný??Vždyť je to blbost...každý bolest prožívá jinak,každý se s tím snaží jinak vyrovnat..
Milan
•
3. září 2012
Dobry den,

Ja nevim jestli jsem normalni.
3. Cervence 2012 mi zemrela Babicka a ted z 30 na 31. Srpna 2012 mi zemrel tata. Oba mi moc chybi, ale ja nemuzu brecet. Nejak mi to nejde, je to normalni?
Kdyz mi zemrela babicka a ja videl jeji urnu, tak jsem mel slzy v ocich, citil jsem uzkost, ale to bylo vse. Ted se to opakuje. Kdyz na ne myslim, svira me uzkost a boli me to u srdce, ale nejak mi nejde brecet. Jsem normalni a nebo jsem bezsoucitny.
Mel a mam je preci rad a schazeji mi.
Co mam delat?
323 lidé vyjádřili účast.
Kája
•
3. září 2012
Milane,zdravím vás a myslím,že jste naprosto normání,každý z nás reaguje na vše jinak,může to být obrana organizmu před zhroucením,může jít o to,že tyhle tragédie mozek teprve zpracovává.Do pláče se nenuťte,až vám půjde plakat,vyplačte se,třeba to příjde až za řadu týdnů,možná i měsíců.
Mně zemřel manžel 22.dubna,viděla jsem spoustu plačících a zhroucených vdov nad rakví manžela a já neplakala,nešlo to,jakobych to ani nebyla já,která tam stojí a dodnes jsem ten úlevný pláč neprožila,pláču jaksi po troškách a postupně.
Možná to bylo tím,že mi nikdo neřekl,abych plakala,nikdo mne nechytil za ruku,neobejmul a neřekl-plač,potřebuješ to.Ke mně se všichni chovali sice pěkně,ale odtažitě,myslím,že měli strach,abych nezačala plakat,že se zhroutím a pořád mi opakovali,abych se držela a byla silná a nakládali na mne povinnosti okolo pohřbu a chodu domu,asi mi to mělo pomoci,mně to spíš ublížilo.
Možná,že se i k vám někdo choval podobně,možná,že jste v návalu příprav na pohřeb, na pláč ještě neměl čas,možná je to i tím,že jste muž a u nich se pláč považuje za příznak slabosti a kluci jsou v tom odmalička vychovávaní,stále slyší-nebreč,jsi přece chlap.
Nechte všemu volný průběh,co má přijít,příjde,přeju vám úlevu a útěchu.
Milan
•
3. září 2012
Dobry den,

Ja nevim jestli jsem normalni.
3. Cervence 2012 mi zemrela Babicka a ted z 30 na 31. Srpna 2012 mi zemrel tata. Oba mi moc chybi, ale ja nemuzu brecet. Nejak mi to nejde, je to normalni?
Kdyz mi zemrela babicka a ja videl jeji urnu, tak jsem mel slzy v ocich, citil jsem uzkost, ale to bylo vse. Ted se to opakuje. Kdyz na ne myslim, svira me uzkost a boli me to u srdce, ale nejak mi nejde brecet. Jsem normalni a nebo jsem bezsoucitny.
Mel a mam je preci rad a schazeji mi.
Co mam delat?
Anna
•
4. září 2012
Dobrý den Milane,mně zemřel manžel v březnu a já se s tím stále nesrovnala.Zdá se mi,že to je pořád horší.Cítím strašnou bolest na prsou,u srdce a je mi hrozně těžko a najednou přijde něco co mně dojme - třeba si pouštím prezentace,které děti tatínkovi udělaly - fotky plus vzpomínky na něho,hraje u toho krásná hudba a to se neudržím a pláču a pláču.Ale proč to píšu,protože vždycky po vyplakání se mi uleví - zkrátka ta bolest musí ven.Takže i ve Vašem případě si myslím,že by Vám pomohlo se vyplakat - alespoň na nějaký čas se člověku uleví.
292 lidé vyjádřili účast.
čtenářka
•
12. března 2011
Kdybych napsala, že to mám naprosto stejné.. je to málo.. Škoda, že se s vámi nemůžu nějak spojit, je těžké najít člověka, který by tohle pochopil..
Zero
•
27. prosince 2012
I já rozumím. Truchlime jen když milujeme a jsme milováni. Pokud rodiče své dítě nemilují, je odsouzeno k doživotní vnitřní samotě, kterou partner a vlastní rodina zmírní,ale nenahradí. V této souvislosti je smutek při odchodu rodičů daní za štěstí,lásku a pocit bezpečí,které ne každý poznal. Jak ráda bych tuhle daň platila!!
303 lidé vyjádřili účast.
Lenka
•
29. října 2010
moc Vás zdravím,píšete že netruchlíte,.já Vás uplně chápu,.a hlavně by ste chtěla,.hledáte pomoc,jestli je to normální,..........bych řekla já.mě odešel taťka 10 měsíců před maminkou ,.oba mi hrozně moc chybí.,i když musím přiznat že na mamču si vzpomenu minimálně jednou za hodinu,.a to jsou již tři roky,.co ji tady nemám,.taťka mi chybí také moc,.že to nejde popsat,m.ale co co se maminky natrápil,.znám despoty,.a soužití sněma,.ale oni to nemněli ses sebou taky vůbec lehké,.a a ani v příštím životě,..tak mu všechno odpusťete,a budete šťasťnější,.mě se to říká já vím,.já si obou mích rodiču,.můžu vážit,.vlastně jim za to děkuji že jsem mohla být jejich dcera,.ale dokážu si Vás představit,.mít člověka který všem ubližoval,.a pak jej litovat že tu není,....opravdu si myslím že odpouštět je lidské...........jinak Vám přeji hodně štěstí a lásky lenka
292 lidé vyjádřili účast.
sonča
•
27. října 2010
neplačeš pre svojho otca? ...tak prečo sem píšeš???!!!!!!
Bětka
•
27. října 2010
Asi to sem píše proto, protože je lepší mít dobrého otce, který zemřel než otce, který asi dobrým člověkem nebyl. Jeslis to četla správně, tak ten člověk by chtěl truchlit, protože by to pro něj znamenalo, že by to znamenalo, že má pěkné vzpomínky.
353 lidé vyjádřili účast.
Eva
•
9. června 2012
Člověk nemusí plakat... Smutek má mnoho podob... A přijde až ve chvíli, kdy je jeho čas. Třeba potom, co dokážeme prominout to zlé a vzpomínat na to dobré... Výčitky nejsou na místě.

Jen ještě dodatek k slzám. Svého přítele jsem nade všechno milovala a na jeho pohřbu mi plakat nešlo. Někdy je smutek tak veliký, že nedovolí slzám, aby šly ven...

Hlavně, nikdo neposuzujte a především neodsuzujte druhé. Nikdy je úplně neznáte, i kdyby jste je měli denně před očima. A soudit podle počtu mokrých kapesníků smutek člověka, to je ho dně velký nesmysl...


Eva