Milane,zdravím vás a myslím,že jste naprosto normání,každý z nás reaguje na vše jinak,může to být obrana organizmu před zhroucením,může jít o to,že tyhle tragédie mozek teprve zpracovává.Do pláče se nenuťte,až vám půjde plakat,vyplačte se,třeba to příjde až za řadu týdnů,možná i měsíců.
Mně zemřel manžel 22.dubna,viděla jsem spoustu plačících a zhroucených vdov nad rakví manžela a já neplakala,nešlo to,jakobych to ani nebyla já,která tam stojí a dodnes jsem ten úlevný pláč neprožila,pláču jaksi po troškách a postupně.
Možná to bylo tím,že mi nikdo neřekl,abych plakala,nikdo mne nechytil za ruku,neobejmul a neřekl-plač,potřebuješ to.Ke mně se všichni chovali sice pěkně,ale odtažitě,myslím,že měli strach,abych nezačala plakat,že se zhroutím a pořád mi opakovali,abych se držela a byla silná a nakládali na mne povinnosti okolo pohřbu a chodu domu,asi mi to mělo pomoci,mně to spíš ublížilo.
Možná,že se i k vám někdo choval podobně,možná,že jste v návalu příprav na pohřeb, na pláč ještě neměl čas,možná je to i tím,že jste muž a u nich se pláč považuje za příznak slabosti a kluci jsou v tom odmalička vychovávaní,stále slyší-nebreč,jsi přece chlap.
Nechte všemu volný průběh,co má přijít,příjde,přeju vám úlevu a útěchu.
In reply to Dobry den, by Anonym (neověřeno)