Právo na informace a informovaný souhlas

Z hlediska práva je poskytování zdravotní péče postaveno na respektu k nedotknutelnosti člověka a autonomii pacienta. Kromě případů vymezených zákonem nesmí nikdo zasáhnout do integrity člověka bez jeho souhlasu, uděleného s vědomím o povaze zásahu a jeho možných následcích (viz občanský zákoník, § 91 a 93). To znamená, že kromě zákonných výjimek je možné provést jakýkoliv zákrok v oblasti zdravotní péče pouze tehdy, jestliže k němu dotčená osoba poskytla svobodný a informovaný souhlas (viz Úmluva o lidských právech a biomedicíně, kap. II, zákon o zdravotních službách, § 28). Právě proto je klíčové, aby byl člověk jako pacient v dostatečném rozsahu informován o svém zdravotním stavu a možnostech zdravotní péče a aby sděleným informacím dobře porozuměl.

Právo na informace o zdravotním stavu

Ošetřující lékař je ze zákona povinen sdělit pacientovi v rámci svých kompetencí a odbornosti všechny informace týkající se jeho zdravotního stavu. To znamená, že pacient má právo znát výsledky svých vyšetření a být informován o možnostech léčby, jejich rizicích a možných následcích a své prognóze (předpokládaném vývoji onemocnění).

Zároveň má každý pacient právo nahlížet do své zdravotnické dokumentace a právo na pořízení výpisů, opisů nebo kopií. Zdravotnické zařízení je povinno vyhotovit výpis, opis či kopie ze zdravotnické dokumentace nejpozději do 30 dnů od podání žádosti oprávněnou osobou, tj. samotným pacientem nebo osobou, kterou k tomu pacient oprávnil nebo je jeho osobou blízkou (viz Sdělování informací o zdravotním stavu dalším osobám níže). Opětovné poskytnutí kopie zdravotnické dokumentace může být ze strany zdravotnického zařízení zpoplatněno, ale výše úhrady nesmí přesáhnout náklady spojené s jejich pořízením.

Právo na informace o zdravotním stavu nelze nikomu upírat. Z hlediska legislativy je tedy nepřípustné, aby informace o zdravotním stavu nemocného dostávali například jeho příbuzní, ale nikoliv sám nemocný, pokud to není jeho výslovné přání. Informace o nepříznivé diagnóze nebo prognóze pacienta může nicméně být v nezbytně nutném rozsahu a po nezbytně nutnou dobu zadržena, lze-li důvodně předpokládat, že by podání takovéto informace mohlo pacientovi způsobit závažnou újmu na zdraví (tzv. terapeutické privilegium, viz. zákon o zdravotních službách, § 32). Tento postup však není přípustný, jestliže je informování pacienta jediným způsobem, jak umožnit podniknout preventivní opatření nebo zahájit léčbu, pokud zdravotní stav pacienta představuje riziko pro jeho okolí nebo v případě, kdy pacient výslovně žádá o přesnou a pravdivou informaci.

Zákon zároveň připouští možnost, že se pacient podání informace o svém zdravotním stavu může vzdát a případně určit osobu či osoby, kterým tato informace může být podána.

Sdělování informací o zdravotním stavu dalším osobám

Zdravotníci jsou ze zákona vázáni mlčenlivostí. To znamená, že informace o zdravotním stavu pacienta mohou sdělovat pouze pacientovi samotnému, osobám, které k tomu pacient oprávnil, a dále v případech stanoveným zákonem. Ten stanovuje, že s informacemi o stavu pacienta se bez pacientova souhlasu mohou seznámit zdravotničtí pracovníci v rozsahu nezbytném pro poskytování zdravotní péče, případně další osoby při výkonu jejich povolání (např. zaměstnanci krajského úřadu při vyřizování stížnosti nebo veřejný ochránce práv).

Pacient má právo určit jakoukoli osobu či osoby, které mohou být informovány o jeho zdravotním stavu. Stejně tak má pacient i právo určit osoby, kterým naopak poskytování informací o svém zdravotním stavu zakazuje. Určení těchto osob je součástí zdravotnické dokumentace a pacient má právo jej kdykoliv změnit. Zároveň lze určit, které informace mohou být zvoleným osobám poskytnuty a zda mají i právo k nahlížení do zdravotnické dokumentace a pořizování výpisů.

Zvláštní postavení mají v tomto ohledu tzv. osoby blízké, za které se považují přímí příbuzní (rodiče, prarodiče, děti, vnuci, sourozenci), manželé a registrovaní partneři, sourozenci, ale i jiné osoby, které by pacientovu újmu mohly pociťovat jako újmu vlastní (viz. občanský zákoník, § 22). Pokud pacient nemůže s ohledem na svůj zdravotní stav určit osoby, které o něm mohou být informovány, mají blízké osoby ze zákona právo na aktuální informace o jeho zdravotním stavu a rovněž jim náleží právo nahlížet do zdravotnické dokumentace pacienta a právo na pořízení jejích výpisů, opisů a kopií (samozřejmě pokud pacient dříve nevyslovil zákaz podávání informací těmto osobám). V případě úmrtí pacienta pak mají blízké osoby právo na informace o zdravotním stavu pacienta, včetně informací o příčinách jeho úmrtí a výsledku pitvy, pokud byla provedena.

Jestliže pacient za svého života vyslovil zákaz poskytování informací o svém zdravotním stavu, nemohou být tyto informace daným osobám blízkým sděleny. Výjimkou je pouze situace, kdy by se jednalo o informace důležité pro ochranu jejich zdraví nebo zdraví jiných osob (např. pokud by se informace týkaly geneticky podmíněných či infekčních chorob).

Informovaný souhlas

Ze zákona o zdravotních službách vyplývá, že zdravotní služby lze pacientovi poskytnout pouze s jeho svobodným a informovaným souhlasem. Souhlas se zdravotní péčí tedy nesmí být vynucený a pacient by k jeho udělení měl mít dostatek informací. Informace, které pacient potřebuje k udělení souhlasu s poskytováním zdravotní péče, se týkají především:

1. onemocnění samotného, tj. povahy onemocnění, jeho projevů, aktuálního stádia, případně možností další progrese;
2. možností léčby, tj. jejího účelu, povahy celé léčby i jednotlivých vyšetřovacích nebo léčebných výkonů, jejich důsledků, alternativ a rizik.

Informace by měly být pacientovi poskytnuty vhodným způsobem a ve srozumitelné formě, s přihlédnutím k jeho věku, celkovému vzdělání a momentálnímu zdravotnímu stavu. Pacient má v tomto ohledu právo klást doplňující otázky a ošetřující lékař má povinnost tyto otázky zodpovědět (viz zákon o zdravotních službách, § 31).

Informovaný souhlas může být učiněn písemně nebo ústně, může mít ale i konkludentní formu, kdy je souhlas učiněn jinak než slovy a lze jej vyvozovat z faktického chování (např. kývnutí hlavou nebo mimiky). Informovaný souhlas je pak nedílnou součástí pacientovy zdravotnické dokumentace — i ústně nebo konkludentně udělený souhlas by zde měl být zaznamenán.

Souhlas s léčbou lze kdykoliv před jejím zahájením nebo i v jejím průběhu odvolat, nelze jej však odvolat zpětně po ukončení léčby.

Kdy není informovaný souhlas třeba?

Zákon o zdravotních službách, § 38 vymezuje, kdy může být pacientovi poskytnuta zdravotní péče i bez jeho souhlasu. Jedná se o následující situace:

• pacientův stav neumožňuje získání souhlasu a jeho stav vyžaduje neodkladnou péči k záchraně života či zdraví;
• pacientovi bylo pravomocným soudním rozhodnutím uloženo ochranné léčení;
• pacientovi bylo podle trestního řádu nebo zákona o zvláštních řízeních soudních nařízeno vyšetření zdravotního stavu;
• pacient trpí nemocí, u které je podle zákona o veřejném zdraví nařízena izolace, karanténa nebo léčba;
• pacient jeví známky duševní poruchy nebo intoxikace nebo duševní poruchou trpí a ohrožuje bezprostředně a závažným způsobem sebe nebo své okolí a toto ohrožení nelze odvrátit jinak.

I v případě, kdy se jedná o neodkladnou zdravotní péči k záchraně života či zdraví pacienta, by nicméně měl být postup lékaře maximálně zdrženlivý a respektovat vůli pacienta, a to i v případě, kdy je tímto rozhodnutím ohrožen pacientův život a zdraví.