Rozhodne o smrti závěť? Je to možné

První krok k tomu Česko udělalo v roce 2001, kdy ratifikovalo Úmluvu o lidských právech a biomedicíně. Ta říká, že pokud pacient není ve stavu, kdy může vyjádřit svá přání, bude brán zřetel na přání vyslovená dříve.

Jenže lékaři tuto formulaci neberou vážně. „To dává lékaři možnost, ale neukládá to žádnou povinnost,“ tvrdí Renata Pařízková z Fakultní nemocnice Hradec Králové. 

Situaci by mohl změnit připravovaný zákon o zdravotních službách. Ministerstvo zdravotnictví ale zatím nemá jasno, jak by zákonná úprava měla vypadat. „Nemáme odpověď,“ říká mluvčí Tomáš Cikrt. „Chceme rozproudit odbornou debatu a očekáváme, že nebude jednoduchá.“ 

Odborník na zdravotnické právo ze 3. lékařské fakulty UK Ondřej Dostál doporučuje inspirovat se ve Spojených státech. Každý budoucí pacient má dvě možnosti: zplnomocnit někoho, aby za něj v situaci, kdy nebude schopen vyjádřit svá přání, rozhodl, anebo sepsat zvláštní závěť (living will), kde například vybere: „Chci/nechci, aby byly použity veškeré možnosti pro zachování života. Chci/nechci dostávat výživu anebo tekutiny.“****

Respekt k přání pacienta

Předem vyslovené a lékaři respektované přání by podle primářky pražského Gerontologického centra Ivy Holmerové pomohlo například lidem s Alzheimerovou chorobou. „V posledních chvílích potřebují jen svlažovat ústa,“ popisuje primářka Holmerová. „Lékaři je však často nechají převézt do nemocnice se zdůvodněním, že jsou podvyživení. Přivážou je k posteli, zavedou jim sondu s umělou výživou, nabírají krev pro různé testy. To jim v posledních chvílích jen ublíží.“ 

Podle Davida Marxe ze Sjednocené akreditační komise by respekt k přání pacienta medicínu polidštil: „Lékař by měl vědět, zda třeba pacient s pokročilým onkologickým onemocněním chce být v případě zástavy srdce resuscitován. Může říci: za tři týdny se mi má narodit vnouče. Do té doby ano, později ne.“

Respekt k přáním pacienta má ale svá rizika. Co když si většina lidí bude přát veškerou péči pořád? „Umím si představit, že lidé budou chtít čekat na zázrak,“ přemítá motolský přednosta Karel Cvachovec. „Nejdřív proto musí být jasně řečeno, co je péče, na kterou má pacient nárok ze zdravotního pojištění.“ S tím souhlasí i právník Ondřej Dostál: „Stát musí konečně udělat rozhodnutí, kde končí solidarita.“ Například takové, že zhruba ve chvíli, kdy dnes lékaři přestávají léčit, přestane péči platit pojišťovna. Pacient nebo jeho blízcí by dál museli platit ze svého.

Způsoby ukončení života nevyléčitelných pacientů

Usmrcení na žádost nebo ze soucitu, tedy aktivní eutanazie, není v Česku dovolena. Jednalo by se o vraždu, která se trestá deseti až patnácti lety vězení.

• Pomoc k sebevraždě, pasivní eutanazie, také není dovolena. Hrozí za ni odnětí svobody na šest měsíců až tři léta.
• Ukončení či nezahájení život zachraňující péče na žádost způsobilé osoby, negativní reverz, je zcela v pořádku.
• Ukončení či nezahájení život zachraňující péče na základě předem vysloveného přání je u nás teoreticky možné od roku 2001, kdy jsme ratifikovali Úmluvu o lidských právech a biomedicíně. Formulace v Úmluvě „bude brán zřetel“ je ale vágní, v praxi se proto neuplatňuje.
• Ukončení či nezahájení život zachraňující péče bez projevu vůle pacienta nebo jeho zástupce je sice protiprávní, v Česku ale zcela běžná praxe. Může jít o trestný čin ublížení na zdraví nebo neposkytnutí pomoci.

(heč), Lidové noviny