Zhroutil se mi svět - po pěti měsících

zdravím vás p. Ján je pravda že smrť milovanej osoby je to najhoršie čo nás môže stretnúť. Ešte aj tá izolácia kvôli vírusu - proste katastrofa. Ja si spomínam na časy aké to bolo fajn keď žila mama. Mám s ňou pekné spomienky, lebo mama bola obetavá žena. Ten prvý rok je najhorší, ja som brala pol roka lieky na spanie, pretože som musela chodiť do práce a tam musíte fungovať. Moja mama by tiež nadávala na nosenie rúšok podobne ako vaša manželka. Už to bude 7 rokov čo tu nie je. Tiež som ju videla umierať a boli to najhoršie okamihy v mojom živote. Keď mám ťažký deň, je mi strašne do plaču, že jej už nemôžem nič povedať. Snažím sa tráviť dosť času s otcom. Keď mama zomrela cítila som sa ako keby niečo vo mne zomrelo. A trvá to dlhý čas kým bude lepšie. Neviem si predstaviť, že ešte budem musieť raz pochovať otca, to asi nezvládnem, veľmi ho mám rada, vždy mi pomohol - urobil by pre mňa nemožné. Otec má veľmi rád deti a keď som bola malá, bola som jeho miláčik. O to viac to bolí keď milovaných - blízkych strácame. Čím lepší vzťah - tým väčšia bolesť. Otec hovorí, že smrť je súčasť života a život ide ďalej. Je to krutá pravda, lenže jemu sa to ľahko hovorí. Pozostalí to majú najťažšie. Držte sa p. Ján, prajem vám aby ste stále našli v sebe s postupom času viacej a viacej sily. Henrieta

Dobrý den Honzo, jak to píše paní Michaela, houpačka bude asi navždy. Já bude bez svého muže v létě 5 let a stále jsou okamžiky, kdy mám hrozný pocit zoufalství, smutku a tak ráda bych se mu schoulila do náruče, řekla co mě trápí, ale i z čeho mám radost, zkrátka milovaný partner tu není. Vy jste stále na začátku svého truchlení, je to krátká doba. Je nás tu hodně co máme stejné pocity, mně to taky trochu pomáhalo to vědomí, že tohle prožívá spousta jiných, někdo i poradil, kam upnout pozornost a tak. Ale stejně si to člověk musí odžít sám. Přeju Vám, aby zase bylo dobře a radoval se.

Dobrý den Jene....ta ,, houpačka'' tu bude stále.... pořád Vám paní bude chybět strašně moc, některé dny budou lepší, některé horší.Ale nejhorší je opravdu za Vámi.Také si kolikrát říkám,jestli na mě můj muž někde čeká a jestli se setkáme.Ale určitě vědí že jsme to nevzdali a nezáleží jak dlouho tu bez nich budeme....a kdo ví,co je potom.A víru v to, že se setkáme se svým milovaným, proč by vlastně ne.Do dalších dní hodně sil a s přátelským pozdravem Michaela