Ika
  (kontaktovat autora příběhu)
21. února 2020
Truchlení

Odešla nám milovaná maminka

Před třemi měsíci zazněla diagnóza lékařů. Prognóza 3 měsíce. Neléčitelná. Do té doby veselá, činorodá, kouzelná žena, kteoru měl každý rád, nebyla vidět v kostele, v obchodě. Všude se na ní lidé ptali - kde je ? Jak to, že zde nebyla ve dny, kdy k nám chodívala pravidelně. Proběhla těžká vlastně paliativní operace a dál už nic. Rozhodli jsme se, maminku si nechat doma a starat se o ni. Střídali jsem se všichni : sourozenci, tety, její kamarádky. A viděli, jak odchází. 17. února jsme u ní byly již jen my, její děti. Viděly její poslední výdech, daly jí snad tisíc pusinek na čelo, na líce, na hrudník polepený fentanylem. V klidu ve tváří odešla . Byl to krátký tří měséční maraton, bolesti, naděje, nádherných rozhovorů. A teď, už jen to strašné ticho.

Henrieta
28. února 2020
dobrý deň, p. Ika ja som tiež prišla o maminu, mala rakovinu, viem ako sa cítite, moja mama bola tiež dobrý človek, rozdala by sa, pomáhala mi veľa, bola veriaca, bohužiaľ rakovina nad ňou zvíťazila, chýba mi taktiež ako vaša mama vám, dobré je, že ste sa stihli aj rozlúčiť, povedať si všetko a pobozkať ju, človek sa má čas trochu pripraviť na odchod najbližšieho človeka (lepšie je to ako náhle úmrtie) aj keď je to bolestné - veľmi bolestné. Na naše maminy budeme spomínať a učíme sa žiť život bez nich, čo iné nám zostáva. Myslím na vás. Henrieta