Před třemi měsíci zazněla diagnóza lékařů. Prognóza 3 měsíce. Neléčitelná. Do té doby veselá, činorodá, kouzelná žena, kteoru měl každý rád, nebyla vidět v kostele, v obchodě. Všude se na ní lidé ptali - kde je ? Jak to, že zde nebyla ve dny, kdy k nám chodívala pravidelně. Proběhla těžká vlastně paliativní operace a dál už nic. Rozhodli jsme se, maminku si nechat doma a starat se o ni. Střídali jsem se všichni : sourozenci, tety, její kamarádky. A viděli, jak odchází. 17. února jsme u ní byly již jen my, její děti. Viděly její poslední výdech, daly jí snad tisíc pusinek na čelo, na líce, na hrudník polepený fentanylem. V klidu ve tváří odešla . Byl to krátký tří měséční maraton, bolesti, naděje, nádherných rozhovorů. A teď, už jen to strašné ticho.