Undead
  (kontaktovat autora příběhu)
4. prosince 2018
Truchlení

DNO

Zdravím..už asi 2 roky trpím nesnesitelnými depresemi a naprostou ztrátou sebevědomí. Prášky od psychiatra nepomohly,nepomohl terapeaut a ani psycholog či přítelkyně a rodina. Nevím kudy kam, připadám si ztracený v bezvýchodné situaci, ač nevěřím v Boha, každý večer se modlím abych se už další ráno neprobudil a nemusel žít.Mám opravdu silné tendence spáchat sebevraždu oběšením..nevěřím, že pro mé utrpení existuje léku. Zrovna teď sedím v práci, třesou se mi ruce a zle se mi dýchá. Mimochodem svou práci totálně nenávidím a psychicky mě totálně dorazila. Jsem ve výpovědní lhůtě (ne, už tady vážně nešlo být déle než 2 roky) ale nevěřím v lepší zítřky. CHCI PROSTĚ ZEMŘÍT!!!!

anonym
10. prosince 2018
Ahoj, dobrý večer,
nevím jak vás oslovit. Také jsem před pár lety trpěla dost těžkou depresí. Je jedno proč, ale bylo to tak, nikdo mě nechápal, všichni mě říkali, že si musím pomoc sama. Říkala jsem si cože?? Jak sama, já to nedokážu. Unavená, bez energie, práce špatné, ale vzhledem k tomu, že jsem byla samoživitelka a vydělávala jsem jenom já, musela jsem. Přesně vím, ráno ,raději by jste byl v posteli, nikdo aby na vás nemluvil, vyjít ven, strašné. |Bušení srdce, nevolnost , nemyla jsem si vlasy, nemalovala jsem se a jediná myšlenka jak to udělat - zabít se. Ale měla jsem dítě. Už jsem si naplánovala i to, jak by se to dalo udělat. Myšlenka byla silná. Ale již tím, že jste napsal ,bojujete. A to je dobře. Moje doporučení, asi chodíte k psychiatrovi, berete prášky. Jestli se necítíte dobře, hledejte dál. Jiného doktora. |Změnu léčiva, vyzkoušela jsem víc. Hlavně to nekombinujte s alkoholem !!!!! Mě prášky nezabíraly a tak jsem si trošku chtěla pomoc vínem, špatně, jen to bylo horší,. Pak jsem změnila lékařku a mě to pomohlo, i když jsem byla i tak pro své okolí divná, nepochopitelná a nepochopená. Trvalo to 4 roky. Ano, prášky mi pomohly, ale nezbavili mě nějakých problémů, jen jsem je dokázala lépe řešit. Najděte si ve svém životě nějakou motivaci, malou, třeba pro někoho bezvýznamnou, ale pro vás důležitou, jenom to nevzdávejte!!! Jednou to dno skončí. Upřímně, musíte pracovat na sobě vy. Prášky , terapie vám určitě pomůžou, ale musíte chtít . Půjde to pomalu. Ale půjde, prožívejte okamžik života, to co je teď. Ne co bude !! Já jsem pořád řešila minulost, co jsem mohla a nemohla, co jsem udělal špatně, pořád jsem se užírala a chtěla měnit to co už bylo. Ale to bylo, vy jste tak rozhodl, přišlo neštěstí, prostě všechno blbě a já nevím co ještě, je to možné, ale to život přináší. Prožívejte okamžitý ,přítomný okamžik. To jsem pochopila. Nemyslete na minulost a neplánujte moc budoucnost. Nerozbírejte se. Neslibuji, že život půjde dál jenom krásně. Prožila jsem v loňském roce strašné období a proto jsem i na těchto stránkách. Ale prožila jsem to již bez antidepresiv. Je mě neskutečně smutno, ale život je jde dál. Držte se, nevzdávejte život, někdo za ten život hrozně bojuje, ale nemá šanci a vy si ho chcete vzít?? Držím vám pěsti v boji s depresí, budu na vás myslet. Třeba jsem zase napíšete...NEVZDÁVEJTE TO.
marie
  (kontaktovat autora příběhu)
7. prosince 2018
Netrpíte náhodou panickou poruchou? Okamžitě k psychiatrovi a vyměnit léky. Nic jiného vám nepomůže. Zaberou klidně až za 2 měsíce-vydržte to a uvidíte změnu.
Verča
5. prosince 2018
Vážený pane, je mi moc líto Vaší bolesti a pocitu bezvýchodnosti. Ač Vám bude za těžko to teď přijmout, musím Vám říct, že každý člověk je důležitý a každý má stejnou hodnotu nehledě na poměry, v jakých žije, jaký má majetek nebo postavení. Všichni mají stejnou cenu. Stejně tak i VY. Jestliže si nevážíte sebe a svého života, dejte prosím ještě možnost odborníkům, ať se snaží Vám tuto skutečnost vysvětlit a Vy ji přijmete. Jestliže máte pocit, že stejně již nic nemá smysl, tak nemáte, co ztratit. Věřím, že hospitalizace není žádná slabost, ba naopak se postavíte svému problému čelem, dáte možnost lidem, kteří vědí, jak napravit Vaše smýšlení a pokud se cítíte na úplném dně, můžete se plně odevzdat snaze si pomoci a věřte, že za čas pochopíte, jak důležitý jste a budete sám sobě vděčný za to, že jste si tenkrát pomohl k tomu, aby jste zase mohl prožívat radost, kterou si zasloužíte. Moc Vám přeji spoustu sil a hlavně víry v sám sebe, že si dokážete obstarat pomoc a dát si ještě šanci.

In reply to by Anonym (neověřeno)

Pavla
  (kontaktovat autora příběhu)
7. prosince 2018
Naprosto souhlasím s Verkou. Přijměte pomoc i když se Vám zdá, že je pro Vás zbytečná. Každý člověk je důležitý. Třeba t ani netušíte , ale někdo vedle vás Vás jistě považuje za nejdůležitějšího ve svém životě, třeba za svůj vzor, nebo jen za přítele.... Každý pro někoho někým je. Nevzdávejte to. Dějte šanci druhým, třeba i odborníkům aby Vám pomohli. Ale rozhodně nehledejte definitivní řešení dočasných pocitů. Trpím depresemi 15 let. Léčím se. Někdy je lépe a někdy hůř. Ale napsala jsem si viditelně ceduli pro chvíli, kdy je mi zle: "PŘEJDE TO". Věře tomu. Přeji vám sílu. Třeba jednou budete vzorem i ve svém boji se svými pocity, pro někoho dalšího.