Miky
  (kontaktovat autora příběhu)
21. srpna 2018
Truchlení

Sebevrazedne myslenky..

Ahoj vsichni..nevim jestli je to zde stale aktivni ale rad bych zde nasel pomocnou ruku..jsem jiz 8-mym mesicem na nemocenske kvuli psychickym potizim..prosel jsem si neskutecnym peklem a ani nejde spocitat kolik Hektolitru slz jsem vybrecel..muj psychicky stav se sice zlepsil ale mam sebevedomi absolutne v hajzlu,krachujici vztah s pritelkyni ktery uz nevim jak zachranit..jsem aktivni clovek..5x tydne posiluji,jezdim na rotopedu,mam doma boxovaci pytel,proste se snazim s tim vsim zlym bojovat ale uz mi zacinaji dochazet sily..kazda dalsi rana ktera prijde me dostava vic a vic dolu..hadky s pritelkyni,psychiatr ktery se chova jak dobytek,pratele kteri nemaji cas nebo jsou ve svete..prijdu si na to vsechno strasne sam i kdyz me rodina neustale podporuje..trapim se a opravdu mam nekdy silne tendence vzit provaz a vydat se k lesu..prosim pokud je zde nekdo kdo je na tom stejne..ozvete se..Miky

Henrieta
22. srpna 2018
ahoj miky, chcem Ti povedať aby si si v žiadnom prípade nebral lano a nekončil svoj život. Život je dar a treba ho žiť. Mne zomrela mama a neviem čo by som dala za to, aby som ju tu mohla mať. Z každého problému sa dá nejako vyjsť von aj keď je to ťažké. Hlavne keď máš podporu rodiny. Ja som tiež chodila k psychiatrom, musela som. Brala som aj lieky. Dnes som práve bola na pohrebe 54 ročného muža, otca 2 detí, zomrel na zlyhanie srdca. Mal založenú kapelu, ktorá mi hrala na svadbe. Miky drž sa a mysli pozitívne, vychutnávaj si drobné radosti tohto života. Kopu ľudí má rôzne problémy. Všetko je riešiteľné, len treba chcieť. Henrieta
Pavel
22. srpna 2018
Ahoj, je to tady aktivní, to poznáš už z přibývajících příspěvků a odpovědí současného data.
Vůbec nechci zlehčovat tvoje pocity a prožívání, ale chci ti říct, že jsou jen "u nás" tisíce lidí s obdobnými a věř mi, ještě mnohem horšími problémy, než jsou tvoje. Máš podporu rodiny, psychiatr ti napsal dlouhodobou neschopnost, ještě jsi schopný posilovat, cvičit. To už mnozí nemají a nedokážou. Osamělost je hrůza a můžeš mít kolem sebe spoustu lidí, přesto jsi sám. Kupodivu, myslím, že musíš klesnout ještě na hlubší dno, pokud tě to nezničí, a já myslím, že ne, a potom zase začít stoupat vzhůru. Potřebuješ jakákoliv pozitiva, jakékoliv úspěchy a vše, co tě deptá, omezit, i kdyby to znamenalo ukončení vztahu, kdy to vypadá, že tvá partnerka tvoje stavy nechápe. Nejlépe by bylo, kdyby jsi zkusil znovu do práce, musíš zkusit vyvíjet jakékoliv aktivity směrem k "normálnímu" životu. Zkus se někam zapojit, najít nové přátele. Člověk potřebuje smysl života. Ale také se možná budeš muset smířit s tím, že svůj život budeš muset podřídit své nemoci, s kterou se možná budeš potýkat celý život. Vím, že rady jsou rady a skutečnost je mnohem bolavější. Ale také jít k lesu s provazem není jen tak, to vyžaduje skutečné odhodlání, smíření a vyžaduje to nesmírnou odvahu. Zatím se snaž pochopit co ti je, proč to je, musíš se v tom rozpustit a podívat se na nemoc zevnitř. Přeji, aby to nějak pomohlo, jsi sám fyzicky, ale s těmito problémy jsou sami tisíce jiných. Škoda, že se nemůžou setkat.
Eva
22. srpna 2018
Miky, prosím Tě, neber si provaz a nejdi nikam k lesu. Život i tak je sám o sobě křehký a krátký. Nehádej se s přítelkyní, pokud je vztah o hádkách - uteč z něho. Zemřela mi zcela zbytečně po autonehodě dcerka ve 26 letech. Byla spolujezdec, zodpovědná, byla připoutaná, a stejně mi odešla. Jsme tu jak na návštěvě. Vykašli se na rotoped a posilování, vyjdi do přírody, pozoruj život, raduj se z maličkostí. Prostě žij !!!!!
Objímám Tě, Eva