Ahoj, je to tady aktivní, to poznáš už z přibývajících příspěvků a odpovědí současného data.
Vůbec nechci zlehčovat tvoje pocity a prožívání, ale chci ti říct, že jsou jen "u nás" tisíce lidí s obdobnými a věř mi, ještě mnohem horšími problémy, než jsou tvoje. Máš podporu rodiny, psychiatr ti napsal dlouhodobou neschopnost, ještě jsi schopný posilovat, cvičit. To už mnozí nemají a nedokážou. Osamělost je hrůza a můžeš mít kolem sebe spoustu lidí, přesto jsi sám. Kupodivu, myslím, že musíš klesnout ještě na hlubší dno, pokud tě to nezničí, a já myslím, že ne, a potom zase začít stoupat vzhůru. Potřebuješ jakákoliv pozitiva, jakékoliv úspěchy a vše, co tě deptá, omezit, i kdyby to znamenalo ukončení vztahu, kdy to vypadá, že tvá partnerka tvoje stavy nechápe. Nejlépe by bylo, kdyby jsi zkusil znovu do práce, musíš zkusit vyvíjet jakékoliv aktivity směrem k "normálnímu" životu. Zkus se někam zapojit, najít nové přátele. Člověk potřebuje smysl života. Ale také se možná budeš muset smířit s tím, že svůj život budeš muset podřídit své nemoci, s kterou se možná budeš potýkat celý život. Vím, že rady jsou rady a skutečnost je mnohem bolavější. Ale také jít k lesu s provazem není jen tak, to vyžaduje skutečné odhodlání, smíření a vyžaduje to nesmírnou odvahu. Zatím se snaž pochopit co ti je, proč to je, musíš se v tom rozpustit a podívat se na nemoc zevnitř. Přeji, aby to nějak pomohlo, jsi sám fyzicky, ale s těmito problémy jsou sami tisíce jiných. Škoda, že se nemůžou setkat.
