TEa
  (kontaktovat autora příběhu) •
3. února 2016
•
Truchlení

Asi se zblázním

Je mi 25 let, můj táta umřel když mi byl rok a půl, moje máma když mi bylo 10 let. Mámu jsem našla mrtvou v posteli dva dny před vánocema. Dva roky poté mi zemřel děda, babičku jsem ani nepoznala- z žádné strany. Moje setra si mě k sobě vzala. Jediný kdo mi zustal byla moje teta a sestra. A později jejich děti. Do 20 let jsem se nemohla najít, ztráta milovaných osob a pomalu žádné zázemí se na mě podepsali. Když se mi narodil syn našla jsem smysl života, vše jsem začala vidět v lepších barvách. A po roce a půl tetě diagnostikovali rakovinu plic. Na kterou před rokem bohužel zemřela. A já mám někdy pocit že se zblázním nemůžu dýchat a ani fungovat. Chce se mi řvát na všechny a na všechno jak je to nespravedlivý. Někdy se ani nemůžu vidět s rodinou protože mám na ně vztek hroznej vztek. Nedokážu se s nikým normálně bavit ani s přítelem. Protože si nikdo neuvědomuje jak je život pomíjivej. A vztekám se protože tu bolest nechci cítit. Chci být zase šťastná a mít všechny u sebe. A říct jim jak je strašně moc miluju a jak mi chybí. CHci zas barevnej svět, ne šedej. Chci aby mi neumírali kamarádi. Já už mám dost té bolesti a toho že nemůžu vrátit čas.
2 reakce Vložit vlastní příběh
Valerie
•
11. března 2016
Ahoj, soucítím s tebou. Napíšu rychle, teď mi umírá máma v 77 letech, takže nemám moc času. Tvůj život není růžový, ale přeji ti, abys v sobě našla sílu. Už ji v sobě máš. Moje dětství nebylo dokonalé, sem tam hrůzy. Pak šílené manželství a rozvod. Před půl rokem zemřel bývalý manžel v 47 eltech - šok. Teď máma - šok. A jiné problémy. Mám dceru s psychickými problémy, když se minulý týden začala klepat, jsem se vzpamatovala. Kvůli svým , už mladým, dětem se nebudu poddávat bolesti, protože by to odskákaly ony. Jsou pro mě obrovskou oporou, jakou jsem v životě nezažila, moc si jich vážím. Můžu pomáhat mámě, zoufat, ale s mírou. Děti mi ukáží tu realitu. Jsi mlaďoučká, mluv s lidmi, pokud to jde. Sama sobě jsi svou rodinou, spolu s tvým dítětem. Jsi hlava rodiny. Já když bojuju, ostatní třeba nechápou, říkám, že jsem hlava rodiny a dost. Ať si všichni trhnou. Moc ti přeji tu ohromnou sílu. Ti lidi, které jsi ztratila, jsou v tobě. Když nemám kolem sebe nikoho, je mým vzorem Ježíš a to nejsem věřící. Jo a ještě chodím k psychologovi, ale chce to najít někoho slušného, což dá taky zabrat. Drž se
181 člověk vyjádřil účast.
henka
•
4. února 2016
Milá Tea, chcem vám popriať úprimnú sústrasť. Je to strašné prísť o rodičov tak skoro. Mne zomrela mama pred 2 rokmi na rakovinu. Chápem vašu bolesť. Ako píšete - život je nespravodlivý, dobrí ľudia odchádzajú, zlí zostávajú. Keď sa pozriem okolo seba všade samá kriminalita - stačí keď si pustím správy v televízii. To, že máme zlosť na všetko okolo je spôsobené tým, že máme obrovskú bolesť na duši, ktorú len ťažko zvládame a je to niekedy neúnosné. Na druhej strane si myslím, že aspoň keď máte tú sestru, priateľa a dieťa je dobré žiť kvôli nim. Je dobré zájsť aj k psychológom a povedať čo vás trápi, pretože je dôležité negatívne emócie dostať zo seba von. Raz sa s rodičmi stretnete, pretože každý ideme na druhú stranu. Keď máte pocit, že to nezvládate (je to ťažké)- radšej navštívte odbornú pomoc - nezostávajte v bolesti sama a nehanbite sa. Ja sa snažím žiť pre svoje deti a otca. Tiež si neviem predstaviť, že raz budem musieť pochovávať svojho otca - strašne sa toho bojím. Je to najťažšia vec v živote. Môj otec tvrdí, že niekedy je lepšie a niekedy horšie. Žite pre svoju rodinu, ktorá vám zostala - je to dôležité a dôležité je budovať si s nimi dobré vzťahy aj napriek veľkej bolesti a stratám, ktorými ste si prešli. Budem vám držať palce a myslieť na vás. S pozdravom Henka.
154 lidé vyjádřili účast.