Ahoj, soucítím s tebou. Napíšu rychle, teď mi umírá máma v 77 letech, takže nemám moc času. Tvůj život není růžový, ale přeji ti, abys v sobě našla sílu. Už ji v sobě máš. Moje dětství nebylo dokonalé, sem tam hrůzy. Pak šílené manželství a rozvod. Před půl rokem zemřel bývalý manžel v 47 eltech - šok. Teď máma - šok. A jiné problémy. Mám dceru s psychickými problémy, když se minulý týden začala klepat, jsem se vzpamatovala. Kvůli svým , už mladým, dětem se nebudu poddávat bolesti, protože by to odskákaly ony. Jsou pro mě obrovskou oporou, jakou jsem v životě nezažila, moc si jich vážím. Můžu pomáhat mámě, zoufat, ale s mírou. Děti mi ukáží tu realitu. Jsi mlaďoučká, mluv s lidmi, pokud to jde. Sama sobě jsi svou rodinou, spolu s tvým dítětem. Jsi hlava rodiny. Já když bojuju, ostatní třeba nechápou, říkám, že jsem hlava rodiny a dost. Ať si všichni trhnou. Moc ti přeji tu ohromnou sílu. Ti lidi, které jsi ztratila, jsou v tobě. Když nemám kolem sebe nikoho, je mým vzorem Ježíš a to nejsem věřící. Jo a ještě chodím k psychologovi, ale chce to najít někoho slušného, což dá taky zabrat. Drž se
