Kamila
  (kontaktovat autora příběhu)
19. listopadu 2015
Truchlení

Prosim o pomoc

Jsou to presne tri mesice, co mi zemrel tatinek. Je mi 20 let. Vse se sebehlo uplne naraz, nemela jsem cas se s nim rozloucit, naposledy mluvit. Byl to sileny sok, tyden jsem byla uplne v tranzu. Myslela jsem, ze cas postupne vse zlepsi, ale spis mam pocit, ze jsem na tom psychicky jeste hur. Jsem strasne citliva, vse me rozbreci, ztratila jsem chut do zivota, na nic nemam naladu, nic me nebavi, jsem roztekana, stale unavena a strasne smutna. Zacala jsem se izolovat od vsech lidi, pred mesicem jsem byla nucena se sama prestehovat do zahranici, postram energii na navazovani novych kontaktu a pratelstvi. Prosim o radu a pomoc, jak mam bojovat?

Smolík Pacholík
10. října 2019
Hele holka to je docela v piči, zkus herák nebo crack a učebnici češtiny. Docela smolíček no, tak zmáčneme F
Magdalenka
13. prosince 2015
Ahoj Kamilo,
rozumím ti, jsem v podobné situaci. Předevčírem to byly čtyři měsíce, co mi tatínek umřel. Jako bych ten příspěvěk psala já. Možná je to kvůli blížícím Vánocům, ale vypadá to, že teď tu ztrátu beru ještě hůře - každý den pláču a jsem přecitilivělá. Cítím se unavená, stojí mě velké úsilí bavit se s lidmi a přitom vím, že mi to asi nejvíce pomůže. Zažívám přesně to, co popisuješ. Nejsi v tom sama. Možná je v pořádku, že nemáme energii se s nikým bavit a téměř cokolit dělat. Mívám dny, které jenom proležím v posteli a nechci nikam jít, když nemusím povinně do školy. Ale až budeš mít světlý den, zajdi si do parku nebo na čokoládu nebo cokoliv ráda děláš. Taky jsem se zapsala do kurzu kreslení, i když jsem úplný antitalent a jenom tak v klidu potichu sedím a kreslím si sama pro sebe a nemusím přemýšlet. Zkus si najít systematickou činnost, u které se zabavíš. A i když se mi často nechce jít, mám to zaplacené na celý půlrok a tak se překonám a jdu - pomáhá to. Nejvíce mi asi pomáhá se o tatínkovi bavit s někým, kdo ho znal a vyprávět moje zážitky s ním. Zkus myslet na to, že tvůj tatínek by určitě nechtěl, aby ses trápila - ale že je v pořádku být smutná a truchlit. Prosím napiš, jak jsi na tom! Magdalenka
Lenka
  (kontaktovat autora příběhu)
19. listopadu 2015
Kamčo, mrzí mě, že jsi přišla o tatínka, a chci Ti říct, že to, co prožíváš je naprosto normální. Rozumím tomu, co prožíváš, protože jsem prožívala v podstatě to samé, když jsem přišla o mámu. Když mi náhle před několika lety umřela mamka, tak mi nejvíce pomohlo o všem s někým mluvit, zkrátka vypovídat se někomu ze všeho, co mě trápilo. Pokud bys chtěla, klidně se mi ozvi, ráda Ti pomůžu, pokud to bude v mých silách...

In reply to by Anonym (neověřeno)

Kamila
26. listopadu 2015
Moc dekuji za odpoved, je to narocne, snazim se.
Karel
19. listopadu 2015
Tři měsíce jsou velmi krátká doba, bude to dlouho trvat, než bolest bude snesitelnější ... Jestli mohu něco poradit, zkuste psychologa, číst knížky na téma smrti a duše po smrti, přemoci se a aspoň občas vyrazit mezi lidi. I když to bude bolet a nebude se Vám chtít, budou to drobné krůčky, které Vám pomůžou. Přeji mnoho sil a víry!