Markéta
  (kontaktovat autora příběhu) •
10. března 2020
•
Truchlení

Už je to rok od smrti mého dědečka a pořád se s tím nemůžu srovnat

Ahoj jsem Markéta a už je to zhruba rok od smrti mého dědečka. Dědeček byl pro mě jako 2. táta a když ho odvezli do nemocnice jsem byla nešťastná. V nemocnici byl skoro rok a poslední 2 dny si zpíval písničky tak sestry svolily že můžu jít za ním. Den kdy jsem měla jít za ním zemřel na zástavu srdce a do dnes brečím že jsem se s ním nemohla rozloučit. Mám kvůli tomu díru v duši co nic nezpraví a jestli jo zůstane jizva. Mám kvůli tomu deprese a nemůžu se soustředit na školu, často zapomínám a cítím se špatně. Potřebuju pomoc děkuju za odpověď.
1 reakce Vložit vlastní příběh
Zizi
•
10. března 2020
Milá Markéto, máš to těžké. Příliš brzy jsi přišla o otcovskou podporu dědečka. Že ses s ním nerozloučila, si nevyčítej, to se stává. Na tu ztrátu se podívej i z druhé strany, jsi jeho vnučka a dědeček prostřednictvím tebe žije vlastně dál. Bude stále v duchu s tebou a sledovat tvé kroky a radovat se z úspěchů a rmoutit nad chybami. Měla by ses snažit jít tou cestou, kterou by si přál. Asi by si přál, abys dodělala školu. Tak se snaž v tom směru. Nemusí to být lehké, chápu. Ale prožitá ztráta i prožité neúspěchy, mohou člověka poučit a posunout správným směrem. Přeji hodně síly, když se v životě snažíš, nabídne ti mnoho příležitostí, i když to zpočátku třeba nevypadá. Vzdávat se předčasně nemá cenu. Tvůj dědeček bude už navždycky v tobě a s tebou.