Stále nevěřím

I já jsem v nedávné době utrpěla ztrátu milovaného člověka.Byl to můj manžel,který odešel ve věku 58 let.A přitom to začalo tak nevině.Zpočátku se cítil unavený a těšil se na dovolenou,že si odpočine a zase bude dobře.Na dovolené mu ale dobře nebylo a tak jsme jeli domů dříve.Lékař,kterého po návratu navštívil mu diagnostikoval žaludeční vřed.Hned se mi ulevilo,že to není nic horšího.Bohužel jeho stav se nelepšil,Po dalším vyšetření mu byla zjištěna zesílená stěna žaludku a pak už se to na nás valilo jak lavina.Další vyšetření,další špatné zprávy.Po týdnu konečná diagnoza,rakovina žaludku,neoperabilní a v takovém rozsahu,že už nepůjde o léčbu,ale pouze o paliativní péči.Zhroutil se mi svět.Bohužel ke vší smůle jsem o manžela nemohla pečovat doma,jelikož jsem sama invalidní a péči bych nezvládla.Ale nikdy nebudu moci dost poděkovat lékaři v nemocnici,který mi vycházel v tak pro mě těžké situaci vstříc.Sestřičky,ty byly prostě skvělé. Celý měsíc jsem seděla u manželova lůžka,povídali jsme si,jako by se nic nezměnilo v našem životě.Dokonce jsme se i nasmáli.Poslední den se mu hůř dýchalo,ale i tak jsem netušila,že je to jeho den poslední.Večer jsem se s ním rozloučila s tím,že přijdu dřív,nemohl se mě totiž každé ráno dočkat.Bohužel,když jsem přišla domů,vzápětí mi volali z nemocnice,že manžel zemřel.Odešel vzácný člověk,moje jediná láska mého života.Prožili jsme spolu krásných 41 let.Stále ruku v ruce,když jsme šli po ulici,stále ruku v ruce,když jsme večer usínali.Teď je má dlaň prázdná a rve mi to srdce.Přehrávám si v duchu celý ten poslední měsíc,jestli jsem mu stihla říct všechno,co jsem mu říct potřebovala ,jestli jsem na něco nezapomněla.To jak ho miluju,jaký jsme prožili krásný život,jaké máme skvělé děti a nádherná vnoučata.A to všechno jeho zásluhou,protože on tu žil pro nás.Doufám,že jsem stihla říct vše.Hrozně moc mi tu chybí po mém boku,stále se nemůžu smířit s jeho odchodem a proto stále nevěřím.Že už tu není a že už tu nikdy nebude.Jedinou útěchou mi zůstává,že netrpěl těmi strašnými bolestmi,protože péče,která mu byla poskytnuta v posledních dnech jeho života byla prostě skvělá.A tak doufám,že čas zmenší rány a ty malé všední maličkosti s dětmi a vnoučaty mi pomohou překlenout pro mě tak těžké období.