Smrt manžela

Vážená paní Marto,
Váš příběh mě vzal u srdce. Můj manžel zemřel taky náhle, pravděpodobně ve stejné době jako ten Váš (11.9.2016). Byli jsme spolu dohromady 46 let. Pořád se s tím nemohuvyrovnat. Budu ráda, když napíšete. Hana

Dobrý den, jsem v podobné situaci, přítel - tatínek našich dětí zemřel nečekaně, po 2. mozkové příhodě ve věku 47 let. Jsem sama s dětmi syn -7 a dcera 3,5 roku. Je to skoro 1/2 roku, myslím, že bolest je už trochu menší. Měla jsem léky jen na 14 dní, snažila jsem se hodně zaměstnat prací, večer pokud to jde, chodím brzy spát, to mívám nejhorší část dne - sama se svými myšlenkami. Sama nevím, jak se žije dětem bez tatínků, dcera si tatínka časem asi nebude ani pamatovat, byly jí akorát 3 roky. Teď se ptá, proč pro jiné děti tatínek chodí do školky, proč ona tatínka nemůže mít, někdy říká, že jí tatínek chybí, ale nepláče... Syn navenek vypadá v pořádku, tvrdí, že si umí tátu pořád představit jako by tu byl, vzpomínáme na něj, někdy si pobrečíme společně, opakuji jim, že tatínka budeme mít v srdíčku. Syn byl s tatínkem denně, byli spolu hodně, přesto syn říkal, že když nám bude tatínek chybět, že si časem najdeme jiného....jestli to slyšel od babičky nebo jinde nevím, ale děti se někdy se situací smíří možná rychleji než my. Také mám strach být na vše sama, dělat dětem mámu/tátu. Nevěřím, že na dětech nezanechá takový osud žádné stopy, nevím, jestli jim 1 rodič a prarodiče můžou nahradit ztraceného tatínka. Snad se mi i přesto podaří z nich vychovat slušné lidi. Mám známého, dnes dospělého chlapa, který vyrůstal bez tatínka, zemřel mu ve věku 5 let. Je to hodně silný člověk, má o 5 roků staršího bráchu, hodně drželi v dětství při sobě, to mu asi pomohlo. Dělal v mládí sport, podniká, je hodně úšpěšný - ale vidím jako negativum, že vždy byl hodně uzavřený, nikomu se moc nesvěřoval, neobklopuje se přáteli. Asi se díky tatínkově ztrátě naučil být tvrdým člověkem, nikoho jakoby navenek nepotřebuje, je to velký individualista. Partnerský život mu nevyšel, rozvedl se, ale to nemusí být důsledek toho, že vyrůstal bez táty. Já jsem v téhle situaci krátce, těžko můžu radit, ale vyrovnat se s tou situací musíme, jiná cesta není. Snažím se aspoň ať mají děti milující mámu, víc pro ně udělat neumím. Držte se, bude časem určitě jen líp, nemůže ta bolest být pořád taková, věřte mi.

A co se tyka deti at placou at daji ze sebe ven co je trapi ale musi videt ze vy jste silna ...Mim detem taky chybi tata.Muj syn to do ted drzel v sobe prejidal se pribral na vaze zlobyl a az ted se z neho dostalo ze se zloby na tatu mel nervy ze ho opustil.Chce to cas ja rikam detem ze tata je v jejich srdicku a ze je porad snema i kdyz ho nevydi tak je jejich andel co je chrani a vzali to ...stale se o nem bavime co sme prozili pekneho jak je miloval proste nezapominame .Hezky den

Ahoj neni to tak davno co i nam odesel tata deti mel rakovinu mozku a odesel velice brzo .Ze dne na den se nam zhroutil celi zivot mel nejhorsi nador v hlave .Po osmi mesich odesel.Mam dve male deti ve veku 6 a 5 let...ja jsem se polozila trapila jak blazen zhubla jsem behem dvou mesicu co sme se dozvedeli ze je nemocny 16 kilo...Ale drzela jsem se kvuli detem a do ted to delam maji uz jen me a nikoho jineho proto se drzim sice jsem to bez prasku nedala a nedavam musim je brat jinak bych nezvladla delat mamu i tatu a jeste nest dalsi veci...dovolim si roct ze lepsi je brat leky a byt tak nejak v klidu nez se uzirat v myslenkach a trapit se ..chce to cas a silu kterou vam preji ...muze se stat cokoliv a kdykoliv proto si zivot vazim a uzivam si kazdou chvilinku tohle me naucilo si vazit kazde chvile protoze jednou odejdu i ja a deti budou bez mami i bez taty dokad sem tady tak je budu chranit a budu tu pro ne a to by ste si mela rict i vy je to tezke ale bohuzel ...preji vam hodne sil ..mejte se krasne

Dobrý den paní Marto, nejprve přijměte hlubuku soustrast. To co se stalo Vám jsem prožila před rokem, náhlá smrt mého milovaného muže (50let) mi obrátila život, stejně jako mým 3 dcerám. Nejprve se mi chtělo umřít. Měla jsem taky stavy, že jsem si říkala, že to zvládnu a pak jsem propadala zoufalství. Antidepresiva jsem užívala10 měsíců. Ty mi hodně pomohly, nemohla jsem ani jíst.Holky dvojčata studují a když nás přepadá smutek pláčeme v objetí spolu, to je asi má rada, jak reagovat na pláč dětí, ale zároveň je ujistím, že jsem tady pro ně a že to zvládneme. ( nevím kolik let je Vaším dětem). Po roce jsme to nějak přijaly, jestli se to dá říci, čas tomu pomůže. Ale už náš život nikdy nebude tak radostný jako předtím. A člověk se trápí mnoha věcmi, tatínek zkrátka chybí a bude. Ale člověk prostě spoustu věcí neovlivní a tak stávají i takovéhle katastrofy, protože já si ze začátku spoustu věcí vyčítala, že jsem si měla všimnout, že mu není občas dobře a co jsem měla uděla atd., ale tím si asi projde každý, kdo příjde o někoho milovaného.
Přeji, aby jste tu bolestnou ztrátu překonali co nejlépe.
Blanka.