Já mám sešit na stolku a píšu několikrát denně. Ráno mi to pomáhá odhodlat se jít do práce. Večer zase jít spát. Možná to pomáhá, nevím, ale rozhodně to neublíží. Je to celé zmáčené slzami. Píšu všechno co se mi honí hlavou. Postupně si vybavuju poslední společné dny. Mám všechno jako v mlze, tak alespoň snad nic nezapomenu, když se mi to vybavuje zpětně. A napsat manželovi dopis není blbé, naopak, je to skvělý nápad. Já se moc snažím věřit, že je se mnou a chrání mě. Asi se i zlobí jak to nezvládám. A urnu mám doma. Nechtěla jsem ho nechat někde ve skladu. Bála jsem se toho, ale jsem ráda, že se zase vrátil domů. Budu muset sehnat kolumbarium pro dva, aby tam na mě počkal, ale zatím na to nemám sílu. Popravdě, uplynul měsíc a mě je nějak hůř.
In reply to Psaní je prý výborná terapie! by Anonym (neověřeno)