Přidat komentář

Pavlínko,přijmete mou co nejupřímnější upřímnou soustast....vím , že ted nejsou slova,která by zmírnila Vaší bolest,přesto bych Vám ráda něco řekla nevím jestli je ted ta chvíle........kdy jste plná zoufalství,smutku,bolesti,prádznoty otázek proč??????přehráváte si poslední společné chvilky ptáte se sama sebe proč???jak mi to mohl udělat,???proč si mi tu nechal????? jak to zvládnu???? Jestli ne ted ,třeba se k mím řádkům vrátíte později...ráda bych Vám řekla,že Vašemu příteli rozumím,vím jak je těžké pro lidi,kteří otěžce onemocní smířit se s tím co je potkalo.... bojí se bolesti,nemohoucnosti,bojí se že budou na obtíž navíc chtějí aby si ho ty které miloval pamatovali takového jaký byl.Vím ,že i Vás napadá tady nebýt....Pavlínko,je to velmi těžké přijmout to co se stalo,bohužel není síly,kerá by danou situaci vrátila věřím,že naši blízcí jsou andělé dohlíží na nás,pomáhají a Vás čeká ješte ten nejtěžší ukol .....Odpustit Vašemu příteli........ bude to dlouhá cesta,ale věřím že to zvládnete,kdyby jste potřebovala si popovídat ozvete se myslím na Vás...............Jana