Ahoj, je to už 7 měsíců. Čas je jediný lék. Už ale můžu fungovat. občas mám strašné splíny, je mi zle, mám depky, výčitky, chci sobecky vrátit čas, jestli by šlo udělat ještě něco víc, někoho poprosit o pomoc..... Nějak nevidím smysl v bytí zde. Když odchází takoví lidé, jako byl ON. Mluvím k němu, prosím ho o pomoc, modlím se, měla jsem často pocit, že za mnou chodí, teď ho mám méně a méně. nějak si odmítám připustit, že tu už není. uzavírám jeho podnikání a asi tím mám pocit, že pořád tu je, že dělám věci jako dříve. V květnu to bude rok od jeho onemocnění, moc se bojím toho data. nikdy jsem si nemyslela, že je to tak strašně moc těžké. nepřenosná zkušenost, velká bolest, člověk zestárne během okamžiku o spoustu let. všem, co to prožívají, přeji moc sil a milosrdný čas, at Vám běží co nejrychleji. nic jiného totiž nepomáhá.
In reply to Ahoj všichni v této diskuzi,i by Anonym (neověřeno)