Přidat komentář

rozhodla jsem ze zavolame doktorku.doktorka obvodni vubec nevedela co po ni chci,rikala mi ze bych to musela domluvit s doktorkou co maminku lecila,tak jsem tedy volala a ona mi rekla at zavolam te doktorce obvodni at ji zavola..to jsem udelala...cekali jsme,hodinu...nic se nedelo,nikdo nejel.volala jsem pani doktorce co maminku lecila,jestli ji nekdo volal.dozvedela jsem se ze nikdo.volala jsem tedy zpet obvodni,a ta rekla ze sanitku uz poslali,prijela..za hodinu a pul.mozna mi v tu chvili doslo,ze oni snad vi ze bude konec..a ze jsem asi uplne blba kdyz si myslim ze to lze jeste zachranit..me pocity jsou tu nepopsatelne.jeli jsme s maminkou oba.ja i bratr.ulozili ji,napojili na kapacky,pila tak malo doma,ale clovek nevi,nechce nutit,ublizit jeste vic.druhy den jsme tam jeli na navstevu.mamince tekla mlecna pena z ust i z nosu..byla uz v komatu.neprobudila se..utirala jsem ji to zatraceny mliko,ktery chudak ani nepolkla..nikdy nepochopim,proc ji ho jeste davali.druhy den jel bratr sam..natrhala jsem pro maminku kyticku.taky pro jednu babicku co lezela s maminkou na pokoji.babicka mela z kytky radost a rekla bratrovi,nebojte se,zitra to bude lepsi.predstavte si,jakou mela maminka silu...v komatu zavrele pusinku a dvakrat si privonela ke kyticce...bratr rikal ze byl tak stastnej..ze maminka byla ten den krasna...jsem srab,nedokazala jsem ten den za maminkou jit.den predtim jsem se sni rozloucila.rekla jsem ji ze ji miluji a ze se o vse postaram...hrozny.bratr mi ale dodal tolik optimismu tim ze byla maminka krasna a privonela si ke kyticce,ze jsem se rozhodla ze treti den pujdu.rano vsak zazvonil telefon a me se srdce zastavilo...ve trictvrte na7...maminka zemrela.....porad me boli srdce,je na rozskoceni kdyz na to myslim,bratrovi je taky nanic..babicka,co s ni lezela na pokoji,rekla...nebojte,zitra to bude lepsi..snazim se srovnat,byt vdecna za to ze maminka usnula a nemela bolesti...............................maminka.