Přidat komentář

Milá Aničko, mě je také tak smutno, že se to slovy vyjádřit nedá, je léto, krásně, maminka léto milovala, všichni se radují, vídávám matky s dcerami, jak jdou spolu a je mi do pláče, chtěla bych tu svoji maminku a také se s ní radovat a ona by se radovala s námi a s dětmi.život byl k ní tak krutý, proč musela umřít tak poměrně mladá,stále ještě po půl roce hledám příčinu její nemoci a nemůžu přijít na to,kde se ta nemoc vzala,stále si říkám co jsem měla udělat,více se o ní starat, ale sama mám dvě děti,co mě potřebují.Měla jsem jí více hlídat a možná by tu teď se mnou byla,každý říká,to nebyla tvoje vina, netrap se, ale já přesto na to stále musím myslet, na moji statečnou maminku,jak bojovala,ale osud to chtěl jinak a ona mě navždy opustila.Budu to mít před očima až do konce mého života.Přeji všem hodně sil,držte se a prosím pište.