Děkuji za slova útěchy, dnes jsme se s maminkou rozloučili. Měla jsem možnost ji naposledy obejmout, ikdyž už jen v urně. Nechtěla jsem ji pustit, tolik jsem ji chtěla držet v náručí, stála bych tam třeba týden a držela ji.
Strašně to bolí. Každý říká, máš holky, ty tě budou držet, ale opak je pravdou. Tolik je milovala, byly to vymodlené vnučky, pro které udělala vše co jim na očích viděla a já si při pohledu na ně uvědomuji, že už je neuvidí vyrůstat. Navíc 21.12 by maminka měla narozeniny, jsou tady vánoce a já nevím jak se s tím vypořádat. Tatínek hraje hrdinu, ale vím, že i on se trápí. Chtěla bych být jeho oporou, ale neumím to.
Tolik jsem chtěla aby se z nemocnice vrátila domů, ale nečekala jsem že se vrátí takto.
Ještě jednou děkuji za slova útěchy a přeji všem, kteří ztratili své milované blízké, prožili vánoční čas pokud možno ve vzpomínkách a v poklidu.
Já to zatím nedokážu.
In reply to Milá Jano,četla jsem váš by Anonym (neověřeno)