Anna
  (kontaktovat autora příběhu) •
4. prosince 2019
•
Truchlení

Odešla mi dcera

Dobrý den. Chtěla bych se zeptat,jak jste se se ztrátou syna po té době vyrovnala? Moje dcera umřela před čtrnácti dny. Tento měsíc by jí bylo 21 let. Krásné,zdravé, pracovité děvče. Ráno jsme spolu mluvily po telefonu. Řekla mi že se jede projet na koni. Veselá,švitořivá mi povídá:'Maminko,holky mě už volají na kafe a potom jedeme. Večer ti zavolám.' A v 19 hodin nám policie přišla sdělit,že je mrtvá. Kůň se splašil, nešťastně spadla, na místě zemřela. Ta bolest je strašná. Narodila se mi ve 25.týdnu a roky jsme bojovali o to,aby byla jako ostatní. Bojovala hlavně ona! Na stěně měla napsáno heslo:Běž! Věř! Dokážeš! Milovala koně,přírodu a traktory. Týden před smrtí napsala na FC: Přišla jsem na svět jako slabé mládě,odejdu ze světa jako bojovník. Narodila se mi ve 40ti letech. Teď mám 60 a žádné dítě už nebude. Jsem sice věřící, všichni říkají,že se přijde rozloučit, ale nepřišla. Žadné znamení mi nedala. Je tu jen beznaděj.
2 reakce Vložit vlastní příběh
Pavla
  (kontaktovat autora příběhu) •
28. května 2020
Dobrý den,
ztráta dítěte v jakémkoliv věku a z jakékoliv příčiny je nejhorší rána, která může rodiče potkat.
Vím bohužel, o čem mluvím, a také vím, jak se teď cítíte.
Znám to na vlastní kůži, v tomto pekle přežívám už více než dva a půl roku.
5. 11. 2017 zemřel tragicky můj syn, bylo mu 19 let. Tato bolest je nepopsatelná, a hlavně nepřenosná, kdo nezažil, nepochopí.
Nikdy se s tím nevyrovnám, to prostě nelze.
Celou tuto dobu, celý tento již více než 2,5 roku trvající “život po životě” to zde přežívám jen ze setrvačnosti. Jsou chvíle, a není jich málo, kdy mám chuť to vzdát, není sil jít dál.
Čtyři měsíce po smrti mého milovaného syna mi náhle zemřela má jediná nejbližší kamarádka, znaly jsme se celý život, byly jako sestry, její rodina v podstatě patřila do té naší. Další rána pod pás.
A nyní přicházím i o zaměstnání, dalo by se říci banalita proti vší té hrůze, kterou prožívám v soukromí, ale... svou práci (jsem učitelka) mám ráda, držela mne nad vodou v těch nejtěžších chvílích vlastně až dosud....
Říkám si, kolik je toho ještě možno vydržet. A proč vůbec.
Je mi líto, že jsem Vás příliš nepovzbudila, přeji vám mnoho síly na naší “dlouhé cestě...”
61 člověk vyjádřil účast.
Eva
•
6. prosince 2019
Upřímnou soustrast. Vydržte, můj milovaný tatínek, když předčasně zemřel před dvěma a půl roku, se mi přišel ukázat ve snu až po měsíci, byla to první noc na chatě po jeho odchodu. A potom ještě dvakrát, vždy když jsem byla v úzkých.... Blíží se již třetí vánoce bez něj, jsem dospělá s rodinou, ale i teď pláču... E.