Vera
  (kontaktovat autora příběhu)
25. května 2016
Truchlení

Odchod manzela

Dodtala jsem se na tyto stranky a hned jsem zacla plakat . Dne 3.3.2016 me a meho dospeleho syna opustil navzdy muj milovany manzel v predduchodovem veku. Zemrel nahle ve spanku doma. Myslela jsem ze se zblaznim a ze je to spatny zert od neho kdyz ho nemohu vzbudit do prace. Prvni myslenka byla ze chci jit za nim a jedine co me prve dva mesice odrazovalo byl syn,ze mu to nemohu udelat. Do dneska jdu po mistech kde jsme chodili spolu a obcas brecim. Neni den abych na neho namyslela. Je to jak velka bublina ktera praskla.

243 lidé vyjádřili účast.
Remešová Renáta
11. srpna 2016
dobry den,me manzel umrel 15.12.2015 a 23.12 jsme meli pohreb.nejhorsi den meho zivota.dve deti 15 a 13 dodnes jsem to nepochopila,vzdycky jsem mu rikala ze tady sama bez nej nebudu.bohuzel jsem tu porad,protoze jsem srab

In reply to by Anonym (neověřeno)

Vera
  (kontaktovat autora příběhu)
12. srpna 2016
Pani Renato dekuji za vas komentář k příspěvku. Chci vas podpořit myslím že vůbec nejste srab je to velka sila ktera nás žene dopředu ( jsou to naše deti ) a v tak téžke situaci musime bojovat .
Vlaďka
  (kontaktovat autora příběhu)
9. srpna 2016
Milá paní, cítím s Vámi, vím jakou bolest prožíváte. Ty vaše myšlenky znám.Mě zemřel manžel před 2 roky a 4 měsíci, v nedožitých 60 ti letech, vzala mi ho zákeřná nemoc. Jestli chcete, tak mi napište na email, můžeme si napsat více. Držte se a myslete na svého syna, Vlaďka
Tamara
  (kontaktovat autora příběhu)
17. července 2016
V květnu mě také umřel můj nejmilejší člověk můj manžel 56let,nebyl nemocný, ba na opak zdravý, žil zdravě, umřel náhle v aute když jel na stavbu pro materiál., je to 2měsíce ale připadá mě to pořád horší., ta beznaděj je nepopsatelna, každý den placu sedím a dívám se na jeho fotku a říkám si proč se to stalo., cítím se tak sama i přesto že mám děti. Tamara
Vlastina
31. května 2016
Dobrý den,
stalo se mi to, co vám. Bylo to jen šest dní po vašem neštěstí. Manžel zemřel také ve věku 60-ti let na rakovinu slinivky. O jeho nemoci jsme se dozvěděli 16.6. 2015. Měli jsme krásné klidné manželství. Moc to bolí, také stále smutním,
dcerky mě sice drží, ale stejně jsem sama. Před několika dny jsem si stěžovala kamarádovi,
poradil mi , kdykoli začnu truchlit, mám si říci dost, už se nechci hroutit, chci žít pro děti.
Snažit se honem najít rozptýlení. Vypadá to zvláštně, ale zatím to pomáhá. Moc bych si přála, aby to byl jen zlý sen, ale vím, že to tak není. Sama nevím, jestli to opravdu pomůže, ale zkusre to také. Myslím na Vás.
Vlastina

In reply to by Anonym (neověřeno)

Verca
  (kontaktovat autora příběhu)
7. června 2016
Dobry den Vlastino.Dekuji za vasi podporu i vam drzim palce aby jste zivotni situaci zvladla. Myslim ze to bude trvat hodne dlouho nez se s bolesti vyrovname. Preji hodne sil a drzte se. Verca

In reply to by Anonym (neověřeno)

Vlaďka
  (kontaktovat autora příběhu)
9. srpna 2016
Milá Vlastino, moc hezky to píšete, je pravda že rozptýlení pomáhá, mě pomáhá hodně práce na zahrádce. Také bych si moc přála, aby to byl jen zlý sen, že mi zákeřná nemoc vzala před 2 roky a 4 měsíci manžílka. Je to fakt moc těžké, protože okolí to nechápe, že člověk může tesknit a že to pořád ještě moc bolí. Vlastin, jestli chcete, tak mi napište na email, budu ráda. Držte se, myslím na Vás, Vlaďka