Netuším zda to zvládnu.

Vážený pane Jiří, je mi líto, co Vás potkalo.. Proto bych chtěla reagovat alespoň s malou poznámkou a třeba i radou k Vašim obavám o syna tím, co pomohlo mě ve vztahu k dětem...Také jsem teď přišla o milovaného manžela, rovněž nádorové onemocnění, se dvěma malými dětmi. Mně se osvědčilo s dětmi hodně o tatínkovi a celé té situaci mluvit, přiměřeně jejich věku..Také jsem si vyhledala literaturu, např. "35 způsobů, jak pomoci truchlícímu dítěti", docházela jsem k výborné paní psychoterapeutce vypovídat se z toho a samozřejmě jsem s ní také právě hodně řešila děti a jejich truchlení, hodně nám to všem pomohlo...Děti prospívají, ale samozřejmě téma "tatínek" je přítomné neustále, děti se na něj ptají pořád, ale řeka bych v takovém dobrém slova smyslu..S tatínkem měly už od jejich narození velice blízký vztah..Snažila jsem se dát dětem pocit bezpečí, aby se nebály, zorientovaly a věděly, že sice o jednu milovanou osobu přišly a je to hrozné, ale život tím nekončí, že zkrátka mají mě a já jsem tu pro ně napořád a spolu to zvládneme... Držím Vám i synovi palce!

Dobrý večer.....prvně je mi to moc líto... Ale, mohu-li se optat, jak to zvládá Váš syn ?
Prosím, mluvte spolu....hlavně spolu, prosím, mluvte. Chápu že to pro vás není lehké, ale to co teď vložíte do syna je strašně, strašně důležité, do jeho budoucího života, fakt......Čerstvě řeším věc, proto jsem vlastně na těchto stránkách, a z vlastní zkušenosti vím, že jsou situace které mohou strašně špatně ovlivnit generace, kterých se to možná ani ve výsledku netýká, což je strašně absurdní........Buďte silný, stejně víte že to dáte, že prostě musíte :-)