Martina Horakova
  (kontaktovat autora příběhu)
17. srpna 2016
Bolest

Mesic a den to budou 4 roky co me dcera zemrela v naruci a stale to boli!!

18. zari to bude 4. rok co me ma dcera zemrela v naruci po tezke nemoci.
Mela tolik planu ktere uz nedokazala uskutecnit jelikoz smrt byla silnejsi.
Nebylo ji jeste ani 18. let a ja se stale ptam proc to tak muselo byt?
Od te doby se me zmenil muj zivot ale musim stale fungovat kvuli memu synovi ktery me potrebuje ale to ze uz neni se stim stale nemuzu vyrovnat!
Od te doby jakoby me odesla pul me duse na druhy svet protze jsem tu jen napul pohybuji se mezi dvema zivoty a je to strasne utrpeni videt ze kolem me kamaradky me dcery maji pritele nebo ridicak delaji si plany do budoucna, nekteri uz vozi kocarek trosku zavidm jejich maminam ze se muzou z jejich deti stale radovat ale preju jim to proste je to zivot a stim ja uz udelat nic nemuzu ale je to dost bolestive to vsechno prekonat a dal se usmivat. Ale musim i kdyz to jde hodne tezko!
Ale musim!
Hodne me schazi!

394 lidé vyjádřili účast.
jana
17. srpna 2016
Martinko, krásně jste popsala své pocity. Máte právo závidět, ale Vy i přejete, to je hezké .... Moc Vám přeji, abyste i přes všechno co máte za sebou, dostala od života už jen ti nejhezčí, i když stín ze ztráty vaši dcery nejde vymazat ... jsme prostě maminky až za hrob...
Hodně štěstí !!!
Jana
Hanka
  (kontaktovat autora příběhu)
17. srpna 2016
To mě moc mrzí, zažít smrt dítěte je to nejhorší co může člověk zažít. Upřímnou soustrast. To co zažíváte při pohledu na spolužačky chápu, taky závidím ostatním že jim nikdo nezemřel. Mě zemřela před pár dny babička a před 4 měsíci taťka. Člověk ostatním nic zlého nepřeje, jen tiše závidí že oni se ještě radovat můžou. Přeji vám ať bolest aspoň trošičku ustupuje a ať najdete zase důvod se radovat. Máte ještě syna, tak aspoň kvůli němu. Držte se.