18. zari to bude 4. rok co me ma dcera zemrela v naruci po tezke nemoci.
Mela tolik planu ktere uz nedokazala uskutecnit jelikoz smrt byla silnejsi.
Nebylo ji jeste ani 18. let a ja se stale ptam proc to tak muselo byt?
Od te doby se me zmenil muj zivot ale musim stale fungovat kvuli memu synovi ktery me potrebuje ale to ze uz neni se stim stale nemuzu vyrovnat!
Od te doby jakoby me odesla pul me duse na druhy svet protze jsem tu jen napul pohybuji se mezi dvema zivoty a je to strasne utrpeni videt ze kolem me kamaradky me dcery maji pritele nebo ridicak delaji si plany do budoucna, nekteri uz vozi kocarek trosku zavidm jejich maminam ze se muzou z jejich deti stale radovat ale preju jim to proste je to zivot a stim ja uz udelat nic nemuzu ale je to dost bolestive to vsechno prekonat a dal se usmivat. Ale musim i kdyz to jde hodne tezko!
Ale musim!
Hodne me schazi!