Pavla
  (kontaktovat autora příběhu) •
7. září 2015
•
Truchlení

Hledám podporu pro mamku

Jsou to čtyři měsíce, co mi umřel taťka. Na rakovinu, měl metastáze v kostech, vytrpěl si hodně bolesti. Vrátila se mu po dvou letech, kdy mu ji zjistili v jícnu. Znovu s ní bojoval 8 měsíců, ale tentokrát marně. Posledních 14 dní strávil v nemocnici na kyslíku a opiátech. Naposledy jsem ho viděla pár hodin pře smrtí. Ještě se dokázal usmát na mou 8měsíční dceru. Byl hrozný zážitek, ale smiřuji se s tím, mám pro koho žít. Hůře je na tom má mamka. Ztratila manžela a maminku 10 dní po sobě. Její maminka měla něco jako Alzhaimera a mamka se o ní starala téměř do poslední chvilky. Až, když taťkův stav byl hodně vážný, dala ji do LDNky, kde po třech měsících zemřela. Mamka je na tom psychicky teď moc špatně a bez antidepresiv se neobejde. Hledám proto někoho, kdo prošel něčím podobným, aby se spolu mohli podělit o pocity, zkušenosti a možná našli nové spřízněné duše.
Děkuji. Pavla
3 reakce Vložit vlastní příběh
Michaela
•
26. dubna 2010
Vím přesně čím sis prošla,mam takovou ztratu za sebou pred třemi lety,kdy sem se snažila maminku donutit žít,pomohly chvíle které sem s ní ztravila,neustale sem ji davala najevo jak ji potrebuji.Po roce sem ji vzala na dovolenou a tam poprve odložila černé oblečení.
když už to bylo lepší zblížila se s člověkem ktery ji velmi miloval ale po roce také zemřel.Je to o to horší že je to podruhý.Co ale mužu radit,bud optimista,musiš sama věřit tomu že to pujde,ukaž že život i ted hodně hezkého nabízí.Hlavně usměv tvé dcerky pomáhá.Tohle já bohužel nabídnout nemužu,ale ty ano...
Mondik
•
18. května 2010
Mně dneska zemřel tatínek. 48 letý chlap, ten nejlepší tatínek na světě. Pořád mi řádně nedochází, že už tu s námi nebude, že teď už budeme živořit jen s maminkou a bráškem. Strašně bych chtěla vrátit čas, říct mu ještě jak ho muám ráda, jak je fantastickej, jak krásný dětství jsem díky svým rodičům prožila. Hrozně se bojím, že to já, mamka ani bráška nezvládneme a co bude dál.
Magdaléna
•
21. května 2010
Předem upřimnou soustrast všem, nám taky před rokem a půl umřel taťka (54let) na rakovinu,šlo to hrozně rychle.Na konci června mu zjistili nádor v žaludku a metastáze na játrech.V nemocnici ho pustili domů s tím, že se nedá už nic dělat, že je konec.V té době bylo mé dceři 1 a půl a svého dědu milovala a najednou kouká, že děda už si s ní nehrál a nemluvil na ní, protože mu hnedka nasadili opiáty a neměl ani čas už s námi nemohl promluvit normálně,protože ho ty opiáty úplně oblbly.21.12.2008 umřel.Bylo to hrozný a ještě k tomu já těhotná a Vánoce k tomu.Je to něco hroznýho a pořád se z toho nemůžu vzpamatovat, dcerka je od té doby pořád takové zamlklejší, protože byli spolu málem každej den a hrozně ho milovala.Museli jsme jí říct,že děda spinká v nebíčku.Je to těžky,ale člověk to fakt musí vydržet a jít tím životem dál.Mamka musí brát taky Neurol na nervy,protože je taky pořád špatná.Lidi by neměli takhle umírat.Držte se všichni.
301 člověk vyjádřil účast.