Bolest asi nikdy neskončí

Dobrý den,taky se k vám přidávám.Jsou to 4 měsíce,co mi umřel manžel,doma v náručí,2 měsíce po diagnostikování rakoviny.Zemřel na metastázy na plících.Zůstala jsem sama se dvěma malými dětmi ( 7 a 3 roky).Byli jsme spolu 22 let.Bylo to hrozné,ten poslední týden,kdy byl doma a chodily k nám sestřičky z hospicu.Pořád si vyčítám,že jsem mu měla nějak pomoct,že doktoři na všechno přišli tak pozdě,i když od dubna chodil na ORL s obří uzlinou na krku.Vůbec nevím,jak mám dál žít.Strašně mi chybí.Vím,že musím kvůli dětem,ale je to těžké.Někdy si myslím,že už blázním.Přes den se s dětmi snažím být veselá,ale večer to na mě padne.Teď před Vánoci je to úplná tragédie.Ani si nemám s kým pořádně popovídat,všichni mi říkají,ať nepláču a nestresuji se,že mám děti a musím být zdravá a silná.Myslet na budoucnost.Já to všechno vím,ale nejde mi to.Tak moc bych ho chtěla zpátky.Jsem taky od Brna,tak kdyby se tu někdo našel na popovídání,byla bych moc ráda.

Hani.je to měsíc co po 12 letech manželství jsem ztratila také muže měl rakovinu, lékař ho léčil na něco jiného. Bojoval také do poslední chvíle ale nemoc byla mocnější. Musíte se vzchopit a jít dále. Nic jiného nezbývá je to kruté, ale je to tak. Přeji hodně sil. Hanka

Jsou to 4 měsíce,co mi zemřel můj milovaný manžel. Měli jsme 14 let krásného manželství,byl mi vším,velice jsme se milovali.Dlouho statečně bojoval s tou hnusnou nemocí-rakovinou,ale nakonec svůj boj prohrál.Byl po celou dobu velmi statečný a optimistický. Vážili jsme si každého dne,každé hodiny,kdy jsme mohli být spolu.
Nedokážu se s jeho smrtí vyrovnat,někdy mám pocit,že z toho všeho přijdu o rozum,že to přece nemůže být pravda.Tolik mi chybí,mám pocit jako kdyby polovina mého já zemřela.Chtěla bych se zeptat,jestli zde není někdo z Brna,kdo prožil podobnou tragédii.Zkoušela jsem,jestli někde v Brně nefunguje skupinová psychoterapie zaměřená pro pozůstalé,kterým odešla milovaná osoba.Ale nic takového v Brně asi není. Proto bych byla ráda,kdyby se mi ozval někdo,kdo zažil něco podobného,abychom se třeba mohli sejít a dodat si vzájemně sílu,podpořit se a sdělit si své pocity z této velké životní tragédie.Děkuji za odpověď.Hana