Dobrý den,taky se k vám přidávám.Jsou to 4 měsíce,co mi umřel manžel,doma v náručí,2 měsíce po diagnostikování rakoviny.Zemřel na metastázy na plících.Zůstala jsem sama se dvěma malými dětmi ( 7 a 3 roky).Byli jsme spolu 22 let.Bylo to hrozné,ten poslední týden,kdy byl doma a chodily k nám sestřičky z hospicu.Pořád si vyčítám,že jsem mu měla nějak pomoct,že doktoři na všechno přišli tak pozdě,i když od dubna chodil na ORL s obří uzlinou na krku.Vůbec nevím,jak mám dál žít.Strašně mi chybí.Vím,že musím kvůli dětem,ale je to těžké.Někdy si myslím,že už blázním.Přes den se s dětmi snažím být veselá,ale večer to na mě padne.Teď před Vánoci je to úplná tragédie.Ani si nemám s kým pořádně popovídat,všichni mi říkají,ať nepláču a nestresuji se,že mám děti a musím být zdravá a silná.Myslet na budoucnost.Já to všechno vím,ale nejde mi to.Tak moc bych ho chtěla zpátky.Jsem taky od Brna,tak kdyby se tu někdo našel na popovídání,byla bych moc ráda.
