Beznaděj

Rozumim vam.zazivam neco podobneho...moji dceru 4.12.2018 operovali.zaver je desivy.glioblastom 4.stupne.rakovina mozku...bojujeme cela rodina za prodlouzeni casu...dali dceri max.13 mesicu zivota.citim s vami.

Dobrý den, jak moc Vás chápu, jak moc Vám rozumím. Prožívala jsem totéž .
Mé dceři bylo 26 let a dozvěděla jsem se , že má onkologické onemocnění v terminálním stadiu v lednu 2018. Zoufale jsem se odmítala smířit s tím , že jí není pomoci , do poslední chvíle , ale ten čas jí odměřený tak strašně utíkal a pocit bezmoci , strašný pocit viny ,že jsem nic nepoznala dřív, že jí nedokážu zachránit , že jí ztrácím a nepřetržitá bolest srdce , to si umí představit jen máma , která prožívá totéž . Zemřela , žádný zázrak se nekonal i když jsem na něj tak čekala a já hledám smysl jak dál , co se svým životem a pořád to tak moc bolí.

Je mi Tě hrozně moc líto. Vím dobře, jak se cítíš. Stalo se mi to samé, taky mi onemocněla dcera, taky takhle hnusná nemoc a taky jí bylo 24 let. Měla malé dítě. Z minulého času asi vidíš, že to u nás nedopadlo dobře. Bude to letos v listopadu 7 let a den bez slz jsem ještě nezažila. Drž se, je to šílené. Nespravedlivé.

Naďo,
ctu Vas prispevek a bere mi az dech! Musi to byt hrozne videt takhle svoji dceru. Sama mam dve dcery a nedokazu si tu hruzu predstavit. Nemam pro Vas bohuzel zadny lek ani radu...i kdyz bych hrozne rada! Jen jsem musela reagovat. Drzim vam oboum pesti a preju moc sil pro vas obe!!!

dobrý deň, musí to by pre Vás ťažké vidieť v takom stave svoju dcéru. Ja som pochovala pred 5 rokmi mamu, ktorá mala tiež rakovinu prsníka. Ten koniec je najťažší, vidieť to je hrozné. Ja som musela brať lieky na spanie, inak by som sa zbláznila. Som dosť citlivá, mamu som mala rada, vždy mi pomáhala. Strašne mi chýba a keď mám ťažké dni, tak si poplačem. Je hrozné vidieť umierať najbližšieho človeka, ako keby sa to stalo včera. Nechodila som ani na cintorín, pretože tam by som iba plakala a to môžem aj doma a ani som nemala silu. Mama zomrela v nemocnici, pretože tie metastázy mala po celom tele a prasklo jej črevo, takže nemohla ani chodiť, len ležala a 5 týždňov po stanovení diagnózy zomrela. Držte sa, je mi to ľúto, že máte chorú dcéru, jedine sa človek môže modliť za jej uzdravenie, ale u mojej mamy to nepomohlo, pretože tie ložiská mala v kostiach a keď ju otvorili, tak jej ani nebolo vidieť tie črevá. Pol roka som brala lieky, pretože som vôbec nespávala a musela som fungovať ďalej. Prvý rok po smrti milovaného človeka je ťažký, potom sa tak človek upokojí, bolesť sa trochu otupuje, ale keď máme s blízkymi pekný vzťah o to je to ťažšie. Držte sa a prajem vám veľa síl a vašej dcérke uzdravenie. S pozdravom. Henrieta