Váhání zda ukončit život či ne.

Dobrý den,vím čím si procházíte.Se sebevražednými myšlenkami a depresemi bojuji už od dětství. Beru to tak, že kdyby nebyla už ani jedna jediná bytost na celém světě, které by na vás jen trochu záleželo, pak si můžete se svým životem naložit jak chcete.Ale tu obrovskou bolest a doživotní trauma nemá člověk právo druhému způsobit. Je pravda,že vše se dá nějak řešit, a spoustu problémů si člověk tvoří nebo zhoršuje sám ve své hlavě- a s tím se dá pracovat,i když je to boj -ale kvůli ostatním to za ten boj stojí.

Dobrý deň, Radek, už vidím, že vám tu mnohí ľudia píšu. Taktiež sa prikláňam k názoru, že vziať si život je to najhoršie, čo by ste urobili. Aj Dominik, aj ja už nemáme jedného rodiča a je nám smutno, že už nežijú. Mamka moja mala rakovinu. A čokoľvek, čo už ste v živote urobili, dobré či zlé, všetko ide odpustiť, všetko ide napraviť. Treba žiť!!! Ak ste na dne, prosím vyhľadajte psychologa, nie je to žiadna hanba a určite sa všetko spraví. Už len to je veľké plus, že chcete byť lepší!!! Určite sa vám to podarí, len tomu verte a proste o pomoc ak potrebujete. Tiež som chodila k psychologičke po smrti mamky. Najviac bolesti by ste spôsobil rodičom, ktorí by sa pýtali, prečo ste so vzali život. Takže prosím vás nič také nerobte. Hlavu hore, ste silný človek, zvládnete to. Držím moc palce. Henrieta

PROSÍM, NEDĚLEJTE TO!!! Vůbec si neumíte představit, kolik utrpení připravíte svým blízkým. Všechno má vždy minimálně dvě řešení, tak si nevyberte tu horší variantu. Potkala jsem na těchto stránkách úžasnou ženskou, měly jsme stejný osud, zemřel nám oběma manžel. Setkaly jsme se, plánovaly společnou dovolenou...jenže Anička tu situaci neustála a sáhla si na život. Dodnes si nedokážu odpustit, že jsem to nepoznala, že jsem nějak nezasáhla. Měla to promyšlený, tak trochu mi ten den zalhala...a pak najednou volala její neteř, že Anička už není. Dlouho jsem váhala, zda jít na její pohřeb; nakonec jsem tedy šla a na vlastní oči jsem viděla tu spoušť, kterou za sebou zanechala.
Nevím, jestli jí někdy dokážu úplně odpustit. Zasáhlo mě to, vrátilo o rok zpátky, a to jsme byly kamarádky jen díky stejné zkušenosti s odchodem milovaného člověka. Co taková definitivní tečka udělá s přímými příbuznými, celoživotními přáteli si vůbec nedovedu představit. Prosím, vždy jsou minimálně dvě cesty, nevydejte se tou nesprávnou. Děkuji.

Dobry den,od te doby co mi zemrel tatka,ktereho je neskutecna skoda a pro me nejvetsi ztrata.Tak vy premyslite ,ze si vezmete zivot.Vy trpet potom nebudete,ale budou neskutecne trpet vasi rodice a jini blizci.To by jste jim nemel udelat.Myslete hlavne na ne,jak by se potom kazdy den trapili.

Dobrý večer.
2.5.2022 si můj syn vzal život. Bylo mu 38 let. Na těchto stránkách hledám, jak se s tím mám smířit. Ta bolest je strašná. Tak by jsem ještě alespoň jednou s ním chtěla mluvit, všechno si vyříkat. Ale už to nejde, je konec. Ani vy to nedělejte svým rodičům. Všechno se dá řešit, nebo odpustit, když máte výčitky. Ale když dobrovolně odejdete, tak způsobíte rodině a nejbližším velké trauma, které se ani nedá srovnat s tím, co si myslíte, že bylo tak špatné. Držte se a jestli chcete, můžete mi něco napsat. Magdaléna

Pokračuj ve fázi a ŽIJ ! Každý clovek naseká v živote tolik chyb. Ne každý je ale tak uvědomělý, aby si to uvedomil jako ty. Ze vsech chyb si vezmi ponaučení. Vem to jako lekci a zkušenost, která tě má naučit být lepším člověkem. Nevim co vsechno te trapi, co jsi komu zpusobil. Vim jen ze se muzes kdykoliv komukoliv omluvit a vybrat si jinou cestu kudy jít. Vzít život je prilis jednoduche reseni. Nenarodili jsme se, abychom si brali zivot, když se nám nedaří. Jsem presvedčena, že jsme se narodili i pro tyto situace, které nás posunou dál.