Kristína
  (kontaktovat autora příběhu) •
3. července 2022
•
Truchlení

Mladá vdova

Dobrý deň chcem sa vyrozprávať zo svojho príbehu a momentálnej zlej situácie ..keby sa našiel niekto kto prežil niečo take,alebo podobne ako ja a dal mi pár rad do života ako sa najlepšie s tým čo najviac vysporiadať a kedy tá najväčšia bolesť,neuveriteľná prazdnota a strašný smútok v srdci mám ustúpi a lebo mam pocit,že to nikdy neskončí ba priam každým dňom to pociťujem horšie a horšie …Pred necelými dvoma mesiacmi mi odišiel manžel s tohto sveta …Mám jedno dieťa s predchádzajúceho vzťahu ,ktorý nebol príliš ružový a otec dieťaťa sa so synom nestretáva …našla som si vysnívaného manžela ,ktorý bol pre mna dokonaly úžasný dobrosrdečný bola som pri ňom šťastná a myslela som ,že spolu zostaneme cely život narodil sa nám synček a bol dobrým otcom pre moje obidve detičky …a zrazu ho tu nemám môj život bez neho nedava žiadny zmysel len viem ,že musím byt silná pre svoje detičky …už nikdy ho nikto nenahradí,tak bol pre mna všetkým …pomôžte mi s radou
9 reakcí Vložit vlastní příběh
Ivka
  (kontaktovat autora příběhu) •
8. července 2022
Milá Kristínko, to mě velmi mrzí, že Vám manžel zemřel. Chápu Vaší bolest, můj manžel mi zemřel na podzim loňského roku. Zemřel mi doma, starala jsem se o něj až do konce. Zůstala jsem sama, bolest je stále veliká. Bohužel nikdo nemůže bolest zmírnit, chce to jen čas...zkusila jsem začít znovu malovat, změnila jsem práci, rozhodla jsem se, že prodám náš dům, koupím byt a odejdu úplně pryč. Je to ale těžké, bolestivé, ale cítím, že musím jít dál kvůli svým dětem, kamarádům, vnoučatům. Mám vše před sebou, jak to zvládnu nevím, ale vím, že musím. Pořád vzpomínám, bolí to, ale musím se s tím poprat sama. Držím Vám palce, zkuste si najít něco, co by Vás bavilo, alespoň chvilku denně zaměstnat hlavu něčím jiným, jde to těžko, ale jde to. Věnujte se dětem, moc Vás potřebují. Kontaktujte dobré kamarády, kteří Vás nebudou litovat, ale budou chvilku s Vámi a budou Vás jen poslouchat. Moc takových lidí není, já mám tři a jsem a to šťastná....Váš život nekončí, naopak., má smysl, ale bude už jiný. Držím Vám palce! Zdraví Ivka
Hanny
  (kontaktovat autora příběhu) •
6. července 2022
Je mi moc a moc lito co vas potkalo,radu pro vas nemam,protoze zadna rada na bolest ze ztraty milovaneho neni,jak se s tim vyrovnat taky neumim poradit,mate dve deti pro ktere musite zit a byt silna,vim je to strasne tezke a bolestne,je to a bude to narocne,kazdy potrebuje jiny cas k vyrovnani se s urcitymi zivotnimi situacemi,ja jsem na zacatku sveho zarmutku stejne jako pred 14 mesici....drzte se uz kvuli detem ktere vas moc potrebuji,hodne sil....
73 lidé vyjádřili účast.
Petra
  (kontaktovat autora příběhu) •
4. července 2022
Dobrý den, je mi moc líto co vás potkalo, ale v současné době žádná rada není. Přišla jsem před 3 měsíci o manžela, tak vím jak vám je. Přišla jsem o část sebe, je mě jenom půlka, funguju jako robot, nejhorší jsou rána, kdy hledám smysl toho vstát z postele. Všichni říkají, že se s tím naučím žít, že to chce čas, ale oni neví co prožívám. Takže vám v tuhle chvíli můžu popřát jenom hodně sil a buďte silná. Petra
73 lidé vyjádřili účast.
Paja
•
4. července 2022
Dobrý den, naučíte se s tím žít, chce to čas. Já tu větu tak nenáviděla, ale je pravdivá.
Je to už 4.5 roku co jsem vdovou. Bolí to pořad, vzpomínám, brečím, ale žiji dál a snažím
se, jak to jde, ale je mě pořád půl a pořad mi chybí. Chce to opravdu hodně síly a nikdo
v okolí neví, co prožíváte. Každý to zvládá jinak, někdo se uzavře a jiný se vrhne na vše možné,
jen aby se unavil a večer padnul vyčerpáním. To jsem dělala já. Takže opravdu žádná rada není. Pája
Kika
  (kontaktovat autora příběhu) •
4. července 2022
Každý človek sa s tým vysporiadava inak ,ale je to strasne krutá bolesť a keď si predstavím budúcnosť bez neho ťažko sa mi dýcha …mám 33 rokov a manžel mal 34 ..najhoršie je ,že si to spôsobil sám a nemuselo to tak byt ..mal psychické problémy ,ale nikto netušil ,že až na toľko ,že by bol schopný siahnuť si na život a nechať nás tu bez neho …neužívam žiadne lieky aj som bola u psychiatričky ,ked sa to stalo a poradila mi slave antidepresíva ,ale bojím sa toho …len každým dnom sa môj stav zhoršuje som viac a viac plačliva nič má nebaví …nemáte skúsenosť s liekmi ? Ako to zaberá ..dakujem
Petra
  (kontaktovat autora příběhu) •
4. července 2022
Mate pravdu, každý se s tím vypořádává jinak. Chodila jsem k psychologovi, to mi vždycky pomohlo aspoň na pár dní, a pokud jde o nějaké léky, mluvila jsem se svojí paní doktorkou, říkala že není problém mi nějaké léky předepsat, ty ale začnou fungovat až po určité době a že tu bolest si stejně budu muset prožít. Taky se bojím léků, snažím se to zvládnou bez nich a přežívat ze dne na den a čekat kdy přijde ta doba, kdy se s tím naučím žít. Petra
Hanny
  (kontaktovat autora příběhu) •
6. července 2022
Mila Kiko napsala jste ze je to den ode dne horsi a ja vam davam za pravdu,prozivam odchod manzela po 14 mesicich daleko bolestiveji,chybi mi cim dal vic a vim ze mi nikdy chybet neprestane, v mem pripade je kazdy den pouhopouhe prezivani plne bolesti ,slz a smutku.Preji vam stejne jako vsem na techto strankach hodne sil ....leky neuzivam,bolest mozna na chvilku potlaci ale bolest ze ztraty milovaneho zustava....
Kika
  (kontaktovat autora příběhu) •
14. července 2022
Dobrý deň navštívila som psychologičku a od nej som išla nabitá energiou neviem koľko to vydrží ,ale pomohlo to a chystám sa k nej na terapie ,tak uvidim ..nechodil nikto na terapie ? Povzbudzovala má ,že mám len 33 rokov a život ešte pred sebou …ja to všetko viem ,len viem že nikdy sa nikto nevyrovná mojmu manželovi ,lebo bol pre mna a deti dokonalý …
Jana
•
18. července 2022
Milá Kiko,
zažila jsem smrt manžela, když mi bylo 36 let. Děti už jsem měla větší, ale dobře si pamatuji na bolest, samotu a pocit, že moji kluci - tenkrát dospívali - byli ošizeni o tátu a já že je nedokážu ochránit, když budu sama. A zvládla jsem to. Vy to, Kiko, zvládnete taky. Máme v sobě sílu, o které ještě nevíte, ale máte ji. Nejhorší je první rok, všechny události poprvé bez muže .... Naučila jsem se, že nejtěžší je být trpělivá, protože nic nejde změnit a smutek a truchlení urychlit. A ačkoliv se vám to teď zdá nemožné, čeká vás ještě hodně pěkných zážitků v životě. Bude to už jiné, ale život leží před vámi a vašimi dětmi. Věřte. Hodně sil, Kiko.
63 lidé vyjádřili účast.