Nicol
•
16. května 2021
•
Truchlení

Zemřel mi manžel

Když píši tyto řádky, jsou to již 3 dny, co mi lékař urgentního příjmu oznámil, že můj manžel náhle a nečekaně zemřel. Měla jsem s ním strávit 4 dny v Praze, kde měl kancelář. Náš domov je na jihu Čech. Odmítla jsem ho s tím, že potřebuji pár dnů sama pro sebe a ať jede sám, že se uvidíme další týden. To bylo ve středu.
Ve čtvrtek jsme si volali. V pátek ráno jsem ho budila SMS s pozdravem krásného rána. Dostala jsem odpověď, že snad bude, ale že ho nějak bolí hlava. Migréna nejspíše. Oba jsme dost pracovali, migréna nebyla nic zvláštního. Dopoledne mi volala jeho sekretářka, že manžel upadl v kanceláři do bezvědomí a že volali RZP, 35 minut na to mi volal lékař z urgentního příjmu, že můj manžel bohužel zemřel a že nebyla žádná šance na záchranu. Předběžná příčina úmrtí- skryté prasklé aneurysma v mozku.
Byli jsme spolu přes 6 let a Já teď nevím, jak dál žít ve světě, kde už není.
16 reakcí Vložit vlastní příběh
Teri
  (kontaktovat autora příběhu) •
18. května 2021
Dobrý deň, drahá Nicol,
volám sa Terezka a tiež mám 28 rokov... Pred 7 týždňami zomrel môj milovaný manžel (môj drahý hrdina mal v tom čase len 27 rokov, dnes by mal 28 rokov...), ktorý si za posledný rok skrz vzácny typ nádoru vytrpel veľmi veľa bolesti. Posledné 2 mesiace som o neho pečovala doma a strašne som si priala, aby som mohla o neho pečovať do konca môjho života. Hlavne, že som mu mohla byť nablízku...Darovala by som mu najradšej svoje zdravé telo. Bol to najvzácnejšie, čo som mala. Ano, čím viac človek miluje, tým viac to bolí...
Všetko má výhody i nevýhody: U Vás to bol šok, nemohli ste sa rozlúčiť, no na druhú stranu ste ho aspoň nevideli toľko trpieť, ako to bolo v našom prípade.
...veľmi ma to mrzí, pretože viem, aká bolesť Vás skľúčuje a zároveň tiež neviem, ako žiť vo svete, kde nie je po mojom boku fyzicky...Každý deň len nejak prežiť, od rána k večeru, od večeru k ránu. Deti sme nemali, ostali mi 4 holé steny, mnoho krásnych spomienok, avšak absolútna bolesť.
Boli sme všetci tak mladí, život pred sebou...Vy a ja Nicol sme tu ostali a žijeme vzťahy s našimi milovanými na diaľku, brutálnu diaľku... Viem, k zvládnutiu bolesti nám nič len tak nepomôže, naši manželia (priatelia) sa nevrátia, ale aspoň toto: idem v tom s Vami...
Petra
  (kontaktovat autora příběhu) •
17. května 2021
Upřímnou soustrast, vim jak moc to bolí,mě zemřel manzel 23.4. Stále to moc bolí, byly jsme spolu 27 let a stejně jako vy nevím jak bez něho budu žít dál....také sem se nestihla rozloučit,nezbývá než ten fakt nějak přijmout a nějak žít dál,říkala sem si kdybych neměla deti chtěla bych za ním.....soucitim s vámi, fráze chce to čas je bohužel pravda.Drzte se.Petra
Hanny
  (kontaktovat autora příběhu) •
17. května 2021
Prijmete prosim moji uprimnou soustrast, je mi hrozne lito co vas potkalo, je to ukrutna bolest , zoufalstvi a beznadej, manzel me opustil nahle 10.5. zemrel mi nahle v naruci, jsem zoufala,nestastna spat 2 hodiny je nadlidsky vykon a mam pocit ze den ode dne si uvedomuji tu skutecnost vic a vic to boli.Nezvladam vyjit ani sama na ulici mezi lidi, nezvladam nic tak strasne mi chybi byl to nejdulezitejsi clovek meho zivota, muj ochranitel,Opatrujte se
Jana Horáková
  (kontaktovat autora příběhu) •
16. května 2021
Pěkný večer Nikol, přijměte mou hlubokou soustrast a věřte mi, že je to moc a moc smutné, ale nezapomínejte na to, že v tom nejste sama. Začala jsem tyto stránky navštěvovat, po smrti maminky. Odešla 24.3. Prohrála boj s covidem po 7 dnech. I já jsem byla hodně špatná, ale chce to opravdu čas. Nikdy na ni nezapomenu. Kolik bylo let manželovi? Přeji vám pokud možno klidný večer a pište, kdykoliv budete chtít. Chce se o bolest s někým poděl. Věřte mi. Myslím na Vás. Jana
Nicol
  (kontaktovat autora příběhu) •
17. května 2021
Dobré ráno paní Jano,
děkuji za Vaše slova. Velice si mi pomáhají v mé bolesti. Manželovi bylo čerstvě 31 let, mě je 28.
Petra
  (kontaktovat autora příběhu) •
17. května 2021
Dobrý den paní Jano,upřímnou soustrast,můj manžel také zemřel 24.3.na covid,po šesti dnech na jipce v umělém spánku, ta bolest je obrovská, každý den si říkám ,že tomu nemohu uvěřit. Opatrujte se .Petra
34 lidé vyjádřili účast.
Jana Horáková
  (kontaktovat autora příběhu) •
17. května 2021
Dobrý večer paní Petro, moc Vám děkuji za řádky. I já Vám přeji hlubokou soustrast. Moc s Vámi cítím, protože tuto bolest pochopí jenom ten, kdo si prožil stejnou situaci. Nikdy nezapomenu, když mi volal doktor 24.3., že maminka se hrozně horší a po dvou hodinách v 19.22 mi přál upřímnou soustrast. Maminka byla 2 dny na kyslíkových brýlích a potom 5 dní umělá plícní ventilace a umělý spánek. Ten týden byl pro mě nejhorší za celý život, pořád jsem čekala, kdy mi oznámí něco hrozného. Maminka byla moje nejlepší kamarádka a chybí mi pořád víc a víc. Taky tomu pořád nevěřím. Myslím si, že je někde a přijede. Zatím se mi nedaří příjmout její smrt, chce to čas vím. Ale ta bezmoc, co jsem prožívala byla neskutečná. Určitě to chápete. Jsem hrozně moc a moc ráda, za řádky od člověka, který prožil bohužel stejný osud. Mějte se pokud možno hezky a kdykoliv pište. Budu se těšit na Vaše řádky. Myslím na Vás a nezapomeňte, nejste v tom smutku sama. Pěkný večer. Jana
31 člověk vyjádřil účast.
Petra
  (kontaktovat autora příběhu) •
18. května 2021
Dobrý den paní Jano,děkuji za Vaše slova,chápu,že když odejde blízký člověk je to obrovská ztráta,ja uz nemám rodiče,oba již zemřeli ,maminka před 3 lety a tatínek před 10 lety.Nastesti mám děti o které se mohu opřít,uz jsou dospělí a pomáhají jak to jde,tu velkou bolest mi trochu pomůže zacelit nase 4 léta vnucka ,ovšem když se zeptá babi kde je děda,ja se na něj tak těšila tak sem v slzách, potom mi přinese kapesník pohladí mě a řekne babi už dobrý? Nevím jak dlouho to bude tak moc bolet ,ten prázdný byt je strašný, nikdo tam na mě nečeká,...nezbývá nám než to nějak zvládnout.Opatrujte se a budu ráda za další psaní.Petra
Jana Horáková
  (kontaktovat autora příběhu) •
18. května 2021
Moc hezký večer paní Petro, jsem moc ráda za Vaše řádky, opravdu. Vaše malá vnučka musí být vaše sluníčko. Mám 7 letého chlapečka a je to můj jak říká mojač. Maminka žila hlavně pro vnoučata, mám ještě 13letou dceru, ale ta to tak neprožívá. Malý se moc rád mojal s babičkou. Dnes jsem měla takový uplakaný den a i teď pláču. Vím chceš to čas. Takže se s tím musíme nějak poprat a vyrovnat. Mějte se hezky, držte se a kdykoliv mi napište. Budu moc ráda. Jana
32 lidé vyjádřili účast.
Petra
  (kontaktovat autora příběhu) •
19. května 2021
Dobrý večer Janičko, ano vnučka je velké sluníčko máte pravdu.Ja mám poslední dva dny brečící ,nějak to na mě padá chci byt silná, statečná, ale některé dny prostě nedávám. V práci to nějak dám,ale doma.....ta myšlenka, že už ho nikdy neuvidím je moc bolestivá. Paní Jano mohu se zeptat odkud jste? Budu rada když napíšete klidně pište rovnou na email petulle33@seznam.cz Přeji pokud možno hezký večer. Petra
32 lidé vyjádřili účast.
Světlana
  (kontaktovat autora příběhu) •
19. května 2021
Dobrý večer Petro, mám to stejně, přijde mi ta beznaděj čím dal větší. Dnes jsem v práci probrečela celé odpoledne. Místo aby se to zlepšovalo, spíš je ta beznaděj čím dál tím vic hlubší. Vůbec nevím jak dál, ale nějak to prece musí jít!
32 lidé vyjádřili účast.
Petra
  (kontaktovat autora příběhu) •
20. května 2021
Dobrý den Světlana,ano nějak to jít musí, ale jak.Žadny návod není.Kazdy to zvládá po svém,ale někdy prostě není jiná možnost než brečet a brečet.v červnu mě čeká notářského řízení,další oživení bolesti ,snad to brzy přejde.Nasi manželé by si určitě přáli abychom nebyly smutný,občas mě napadne jaké by to bylo kdyby to bylo naopak a on tu zůstal,byly jsem spolu 27 let ,byl to muj nejlepší přítel,skvělý manzel ,táta a dědeček tak moooc mi chybi.Opatrujte se snad nám bude lépe.Petra
Světlana
  (kontaktovat autora příběhu) •
20. května 2021
Dobrý den, Petro, taky jsem zpočátku myslela na to, že jsem měla jít já a on tu zůstat. Jenže teď vím, že bych mu tohle rozhodně nepřála. To ať se raději trápím já, protože ta bolest a samota je strašně zlá, to by si určitě nezasloužil. I vy se opatrujte, snad to někdy skončí.
Jana
  (kontaktovat autora příběhu) •
19. května 2021
Hezký večer paní Petro, už jsem se moc těšila na Vaše řádky. Taky mám teď takové uplakané dny, možná k tomu přispívá i to počasí. Zítra odpoledne Vám napíšu více na ten mail, co jste mi poslala. Držte se a mějte se pokud možno hezky. Jana
33 lidé vyjádřili účast.
Světlana
  (kontaktovat autora příběhu) •
16. května 2021
Je mi moc líto, co vás potkalo. Upřímnou soustrast. Jak žít dál vam neumím poradit, protože to sama nevím. Ale najdete tu hodně příběhů, každý z nich je jedinečný, ale pocity jsou si velmi podobné. Snad najdete něco co vás touhle strašnou situací provede. Když nic jiného, tak alespoň uvidíte, že všechno co cítíte a čeho se bojíte prožíváme my všichni tady, takže je to pravděpodobně normální.
33 lidé vyjádřili účast.
Světlana
  (kontaktovat autora příběhu) •
16. května 2021
Je mi moc líto, co vás potkalo. Upřímnou soustrast. Jak žít dál vam neumím poradit, protože to sama nevím. Ale najdete tu hodně příběhů, každý z nich je jedinečný, ale pocity jsou si velmi podobné. Snad najdete něco co vás touhle strašnou situací provede. Když nic jiného, tak alespoň uvidíte, že všechno co cítíte a čeho se bojíte prožíváme my všichni tady, takže je to pravděpodobně normální.