Denisa
  (kontaktovat autora příběhu) •
21. června 2019
•
Bolest

Přeju si umřít

Celý život trpím. Vždy mi každý říkal že jsem ošklivá. Nikdy jsem neměla vztah a celý život to bylo jediné co jsem si prala. Vztah, lasku a rodinu.

16 let jsem chodila po různých kartarkach a snažila se věřit.

Jednoho dne jsem se na seznamce seznámila s tím mužem kterého jsem si vysnila a přála celý život. Doslova vymodlila a vyprosila! A podle fotek kde mi to slušelo měl zájem. Konečně jsem se čítala stastna že mám svou sanci! Ale po pár týdnech bezeslova a vysvetleni zmizel psal mi lásko a moje všechno a že si je jistý že mě chce a chce za mnou přijet. Po 4 měsících zareagoval na mou zoufalou zprávu a znovu začal komunikovat, už ale bylo cítit že mě nechce ikdyz opět tvrdil opak. Nakonec mě ponizil a hnusně odkopl a já se pokusila o predavkovani paralenem bohužel stále žiju, ale přeju si zemřít. Nevím jak to udelat, ne chci už víc trpět. Vím, že kvůli tomu jak vypadám nemohu být stastna a svou jedinou šanci jsem ztratila a vím že k hezké zene by se takhle nechoval že tě by se takhle krute nezbavil. Proto se chci utratit. Mám navíc dluhy a dvě prace a zničený život. Už tu nechci být. Mám hrozný osud a trpím každou vteřinu. Nevím jak to ukoncit.
5 reakcí Vložit vlastní příběh
monika
•
30. července 2019
Ahoj Denisa.Vo svojom pribehu pisete ze tuzite po VZTAHU,LASKE a RODINE ale zaroven sa opisujete ako SKAREDA mate ZNICENY ZIVOT,HROZNYOSUD a chcete to UKONCIT...co z toho ma k Vam pritiahnut lasku a radost do Vasho zivota,,,Vas negativny pohlad na Vas a tento svet Vam ublizuje.Naucte sa mat rada SEBA aj SVET okolo Vas a uvidite tu zmenu lebo okolie to pociti.Vsetci mame povinnosti alebo nejake zavezky,ale pridu chvile ktore patria len Vam a vtedy sa venujte sebe.Najdite nieco co Vas naplna...priroda,zvierata,knihy atd.Mila Denisa precitajte si pozorne tieto stranky a pochopite ze nam vsetkym prinasa zivot LASKU a ZIAL zaroven.Je to len vec pohladu.Ved kolko LASKY je v kazdej spomienke na nasich milovanych a zaroven aj SMUTOK z odlucenia.Prajem Vam vela lasky.M
Jarmila
•
24. července 2019
Dobrý den, úplnou náhodou jsem si přečetla Váš příběh. Jsem na těchto stránkách úplně z jiného důvodu. Přesto jde o podstatu - umírání. Také nepatřím mezi mladé, krásné, zabezpečené...........to co prožívám poslední roky je však nejen o bolesti mé....ale i o bolesti těch, které miluji. Nejprve mě s kulisou odporných lží opustil muž, kterého jsem téměř třicet let považovala za "nejlepšího parťáka" a o svých citech k němu psát nebudu. Okolnosti jeho "odchodu" celé rodině úplně "rozbili" základní pilíře existence, ať již citové či hmotné. Propad na dno........i já neměla chuť žít.......později přišla mnohem větší rána.....zdraví mé maminky..........dcery...........moje .......a na těchto stránkách jsem nyní protože mi umírá tatínek.......rozhlédněte se kolem sebe.....tolik lidí je samo.......tolik lidí prožívá nějakou bolest..........mít sílu žít a bojovat je o tom "být tady" pro kohokoliv komu můžete dát kus svého srdce......pomoci........opravdu naplnit život nám nemusí nějaký "chlap".......nebo vila..........drahé auto......ale třeba úsměv někoho komu dáme kus sebe ......ať již ušijete deku pro nemocné dítě do nemocnice........nebo třeba jako dobrovolník půjdete do domova důchodců a popovídáte si se starými lidmi...........nebo v útulku pomůžete venčit pejsky..............cokoliv.......protože je na světě kolem nás tolik bolesti a osamění......že když dáme kousek svého srdce právě tímto směrem.............věřte mi............vrátí se to zase k Vám..........nezbavíme svět zlého, nemocí, utrpení ........ale můžeme se podílet na tom, aby někdo jiný ráno přivítal další den právě proto, že se bude těšit na Vás...........utratit se!!!????
Komu tím prospějete a co zde na tom světě po sobě zanecháte za stopu?.......věřte mi, nejsou to jen řeči........já bojuji každý den.....ale jsem tady právě proto abych dala ze sebe to nejlepší co v sobě mám těch co mě potřebují.............zamyslete se nad tím.........najděte svou cestu k druhým........i těm v tuto chvíli neznámým......je to hlavně na Vás....
Mourinka
  (kontaktovat autora příběhu) •
15. července 2019
Ahoj, mám v hodně věcech z toho stejný příběh a stejné pocity., bohužel situaci ještě dramatičtější (kéž by mým jediným utrpením bylo toto, abych tak řekla...). Čímž to ale nechci zlehčovat, jen říct, že vždy může být ještě mnohem hůř. Ale i tohle je důvod proč se tolik moc trápit a nechtít žít, to vím... Můžeš mi kdyžtak napsat na mail a můžeme si aspoň popovídat, protože v jakémkoliv trápení je beztak nějaké pochopení a opora od lidí to nejdůležitější. Zázraky, jako změnit muže na jiné, ale neumím. M
162 lidé vyjádřili účast.
Mourinka
  (kontaktovat autora příběhu) •
16. července 2019
Ještě jsem chtěla dodat, že se mi může ozvat i někdo jiný, kdo tu hledá nějaké podporující přátelství na věci, s kterými se třeba ani nejde vyrovnat. Vymřela mi rodina a sama jsem na tom zdravotně tak, že tu vůbec nemůžu sama dál zůstat a nemám vůbec jak sama bez opory žít dál. Jsem mladá a přitom tu téměř 20 let už živožím jako duch a přes všechnu snahu a nekonečný boj s osudem se mně a kolem mě dějí šílené věci. Je to jako sněhová koule, co se nabaluje... Jako opak toho, že štěstí přitahuje další štěstí. Nemám moc sil tu veřejně psát víc, ale hledám nějaké blízké duše, s kterými by mě pojilo nějaké velké trápení (mám jich dost, tak s kdekým kdo trpí bych asi našla téma), protože lidé, co nic takového nezažili, mi ani rozumět ani nemohou, proto je už ani nevyhledávám... Tady mi to přijde reálnější, poznat někoho, s kým by šlo sdílet i to těžké co v některých životech nastává. Třeba je tu někdo takový, kdo taky je sám na hrozné věci a taky třeba zde hledá nějakou útěchu a volá o pomoc.... Každá krátká zpráva, které si tu třeba lidé ani nepovšimnou , znamená něčí třeba tak obří bolest, že dotyčný už nemá síly jí sám unést dál... Kdyžtak se mi ozvěte na email. Nechci tu rozdmýchávat veřejnou diskuzi, na to moc nejsem. Jinak jsem z Prahy, tak i to by bylo výhodou, moc se třeba poznat osobně. (Je mi 36) M.
174 lidé vyjádřili účast.
Mourinka
  (kontaktovat autora příběhu) •
20. července 2019
A dokonce ani nejsm ošklivá, přímo naopak... Takže o tom to ani není. Ty pocity ze života mám ale z mých jiných důvodů podobné (jako pisatelka úvodního příspěvku).
172 lidé vyjádřili účast.